Duffy - Rockferry

Britskou scénou a hitparádovými žebříčky v současné době hýbe plavovlasá diva Duffy. Její hit Mercy se již několik týdnů drží na špici všech music charts a minulý týden vydané debutové album Rockferry se okamžitě stalo kasovním trhákem a pro změnu si drží první příčku co se týče prodejnosti. Hned z kraje je třeba poznamenat, že zcela zaslouženě. Její hlas v sobě skrývá totiž něco těžko definovatelného, ale o to více fascinujícího. Zprvu si řeknete, běžná rychlokvaška vezoucí se na vlně retro stylu, který zde pro všechny objevila Amy Winehouse. Jenže nakonec po druhém poslechu desky (či jakéhokoliv kousku z alba) se vám jeví všechno úplně naopak. Srovnání s Amy silně pokulhává a stejně jako u Adele na propagační materiály moc nedejte.

Duffy si jako vzor možná příliš okatě vzala Dusty Springfield (ale co, udělala to jako první ze všech, takže netřeba nic namítat) a stejně jako další, již zmiňovaný, objev ženského současného vokálu ala 70-80tá léta - Adele, nám na albu přináší pořádnou porci nefalšovaného retro soundu. Její hlas je však na dnešní dobu opravdu výjimečný. Využívá hlasových technik běžně používaných právě v oněch, pro někoho kontroverzních, 70. (80.) letech. Stačí si poslechnout jakýkoli ženský vokál té doby a je Vám vše jasné (první mě třeba napadne možná trochu více rockovější Patti Smith. A tak se na novém LP dočkáte třesoucího se hlasu v soulově-bluesové baladě Syrup & Honey nebo ve vysokých tónech "šeptaného" refrénu v Serious. Pro pozorné posluchače se na desce najde spoustu podobných detailů k objevování a postupnému odhalování dalších rozměrů v písničkách.

Zvukově je na tom placka opravdu skvěle. Člověk má pocit, že poslouchá staré dobré, analogově nahrané LP, se vším tím nádherně plastickým zvukem které vinily mají. Přitom však zvuk neztratil nic na čistotě, žádná stopa nezapadá a nedá výraznější práci vyslechnout si všechny zúčastněné nástroje. A že je co poslouchat! Aranže jsou totiž ve většině písní fantastické. Do přenosného přehrávače v hlučném městě se ale moc nehodí. Spíše někde v klidu nasadit sluchátka, zavřít oči a aktivně poslouchat. To pak máte pocit, že ležíte přikrytí pod lehkou dekou, vedle vás Duffy a zpěvem se Vám zpovídá přímo očí. Stačí jenom naslouchat.

Lehká, řekl bych až intimně "holčičí", lyrika pak už jen vše doplňuje. Nedodává sice hudbě nějaký další rozměr. Prostě tématicky k tomu všemu patří. Zhrzená láska a dívčí zpovědi (Coffee stains on your favourite book, Remind me of you so I can't take a look), rozchody ( Don’t say we’re okay, Just because I’m here, You hurt me bad but I wont shed a tear), nekontrolovatelná zamilovanost (..and so i put on face just like your friends but i think you know, oh yes you know whats going on, cause the feelings in me, oh yes in me are burning strong.) a žárlivost (Don't you be waisting all your money on syrup and honey Because i'm sweet enough).
To je stručně tak vše ;o). Pro chlapa zajímavě přitažlivé (ale fakt!). Vždyť kolikrát máme možnost takhle nahlédnout do deníčků svých protějšků?

Duffy přináší do současné Soul-pop music svěží vánek a že je po takovéto muzice poptávka prodeje jen dokazují. Těží také z toho, že na rozdíl od Adele, je méně písničkářská a více oslovující. Uvidíme co s Duffy udělá sláva, nahrávací společnosti a marketing. Rozhodně ale, pokud máte rádi podobnou muziku, stojí za poslechnutí. Uvidíte, chytne Vás! Stejně jako mě a milióny dalších.

The blank pages of my diary,
That I haven't touched since you left me.
The closed blinds in my home,
See no light or day,.
Dust gathers on my stereo,
Cause I can't bare to hear the radio.
The piano sits in a shaded space,
With a picture of your face.