čtvrtek 28. února 2008
Tram-train - moderní způsob MHD
středa 27. února 2008
Jsou opravdu jen američané tak špatní v zeměpisu?
pondělí 25. února 2008
Ztráta opravdových hodnot
Jak potom ale můžeme vlastními rozhodnutími dopustit účast na veřejném životě organizacím zastávající myšlenky a ideály směrů za nimiž stojí statisíce nebo v druhém případě desítky miliónů mrtvých. Režimy, potlačující základní lidské hodnoty, projevující se hrůznými výtvory propagandy, ničící svobodu vyjadřování, ať už na poli uměleckém, nebo veřejně-politickém.
Co myslíte, je lepší zakázat, nebo povolit a umožnit voliči se rozhodnout? Je to volba mezi skrytou hrozbou a jasným pojmenováním . Úcta patří všem, kteří tenkrát, 25.února sebrali odvahu, dokázali POJMENOVAT a nebáli se vzdorovat. Navzdory padesátileté, temné budoucnosti. A úcta patří i těm, kteří to dokáží i dnes.
neděle 24. února 2008
Kapitalismus zhoubný
http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1373&Itemid=89
P.S Nevynechte diskuzi!
P.P.S a zítra 17:00 Náměstí Jana Palacha! (ehm, Náměstí Krasoarmějců, pardon)
Ooo Matematiko všemohoucí
Nebudu vykládat, co jsou to množiny. Zaprvé to skoro nevim… A on to vlastně nikdo neví…
Když důkaz nevymyslíte, tak je na nic..
Tady v tý sbírce jsou všechny příklady. Ale vy je nespočítáte.
Proč se to tak dělá? Protože je to tak nadefinovaný.
Ty definice jsou dělaný tak blbý jako… Nebo jinak blbě.
Nemusim vám řikat, co je okolí. To vymyslíte… To příde…
Limity se počítaj tak… Jak se vlastně limity počítají?
Tohle je taková obecná definice, která se potom zobecňuje.
Já vám chci jenom vysvětlit, co dělám, protože vy nečekáte, co teď udělám.
To jsou ty jednoduchý příklady. Nebo jednoduchý… No jednoduchý jsou, ale tak jednoduchý, že to nemá cenu.
tnx to fd.tym.cz
www.cermat.cz
čtvrtek 21. února 2008
Freedom in China
http://hn.ihned.cz/c1-23009970-cinska-hra-na-svobodna-media
To máte tak...
Neexistuje žádný souznění. Nebo harmonie. Už vůbec ne u protikladů. Jedinej vztah, kterej mezi nima může nastat je kompromis. Který sice dře na obou stranách, ale méně, než by dřel jen na straně jedné. Druhé straně to může být ukradené, jak moc to ta první strana odnese…jenže když přijde kompromis, musí na něm mít zájem právě i tam druhá strana. Pokud se to tedy hodí oběma, oběma to přinese z poloviny užitek a z poloviny utrpení, znamená to nalezení nějakého společného střetu. Smísení a prolnutí radostí a utrpení obou. Obě strany se mohou radovat z toho, že na sebe přenesly část utrpení toho druhého..obousměrně.Tak vznikne celek. Představte si to jako duhovku. V ní se mísí všechny poloviny obou. Dohromady dávají dokonalou kuličku, která je naplněná barevnými kompromisy. Kulička je dokonalá tím, že obě strany jsou připraveny napůl trpět, aniž by za ono utrpení sami mohli, ale může za to mnohdy pouze první strana. Druh strana ví, že pokud bude trpět ona, může si oddechnout protože polovina starostí přejde na prvního. To jsou investice a vrácené úroky při tvoření kompromisů. Není to harmonie, je to rozložení sil, odražení a polcení paprsku, spojené nádoby…příčina, důsledek. Když nebude jedno, nebude druhé. Když když bude radost a obě poloviny nebudou spolu, pocítí to jen ta jedna polovina, druhá bude ochuzena.Není to tak, že by byl celek jednolitá hmota mísící vše dohromady hlava nehlava. Celek se skládá ze dvou odlišných hmot, které se dokážou shodnout na společném průniku.
Pozn.: nečetla jsem to po sobě, jen sem to psala.
sobota 16. února 2008
Retro v osvětlení
Dnes jsem pul odpoledne strávil nad projektem stolní lampičky inspirované původním návrhem pod než se podepsal italský designér Joe Colombo - jeden z hlavních propagátorů italského designu 60.let. Lampička využívá světelné vlastnosti průhledného akrylátu, kdy zdroj světla je umístěn pod krytkou. Lomem světla pak na principu optického vedení je světlo "doneseno" až k vrchní části svítidla. Jednoduchým odklopením krytu máme možnost využít širší nebodové osvětlení rozptýlené přes akrylát směrem do prostoru. Zapnutí/vypnutí lampičky by obstarávalo zamáčknutí resp. vymáčknutí nápisu na těle svítidla. Název tohoto konceptu stolní lampy je pak nasnadě. Pokud by měl někdo nějakej návrh na barevné řešení, sem s ním! Zatím jsem vyrobil dvě verze lišící se proporcemi
úterý 12. února 2008
Underflow expectation
11.2.2008 Roxy Praha - Sunflower Caravan
foto idnes.cz, http://show.idnes.cz/sunflower-caravan-jsou-nadani-az-hanba-dhz-/filter.asp?c=A070122_203301_filter_vk
Adele - 19 + Sondre Lerche - Phantom Punch
Adele - 19
Na tuto mladou dámu jsem narazil v souvislosti s první příčkou na BBC sound 2008. Na UK scéně se totiž o Adele mluví jako o dalším zástupci špinavého soulu ala Amy Winehouse. Tak jsem neváhal, a hudební svět mladé britské dámy prozkoumal. Zkutečnost je trochu jiná, než jsem původně očekával. Zvukový projev je mnohem konzervativnější ve smyslu počtu používaných nástrojů a stavby písní jako takových. Přesto však Adele zaujme na první poslech. Je to pořádná dávka britské angličtiny, feelingu a ostrovního naturelu jako takového. Kapka soulu, blues, rocku, popu i čistého písničkářství a především neuchopitelná lehkost (žití). Deska, nazvaná prostě - 19 - plyne svižným tempem. Sálá z ní energie i sentiment. Necítím z ní ten ztroskotanecky rezignovaný nadhled na muziku a život vůbec v podání Amy nebo radostně bezstarostný ala Lily Allen. Spíše Dusty Springfield, Aneta Franklin a Nancy Sinatra 21. století. Aneb retro se nám posouvá dále z let 60. do let 70. Neboli: "nemusím zhubnout a přestat kouřit, abychom mohla dobře zpívat". [že by se Ivone Přenosilová se svými botami mohla těšit na novou kariéru?:) ] Více na myspace.
Sondre Lerche - Phantom Punch
Druhou novinkou, na kterou bych chtěl upozornit vlažné české publikum, je mladý norský zpěvák Sondre Lerche. Tento mladík balancující na rozhraní indie-popu, swingu a a jazzu zaujal svojí novou deskou nejen mě. Deska je hodně osvěžující, nepřináší sice zcela zřejmě nic nového, přesto si jí s chutí poslechnu. Od jeho předchozích se liší nejen zvukem, ale především žánrově. Pokud máte rádi Jamieho Culluma nebo třeba Robbieho Williamse, tak je norský pard z Bergenu tím pravým pro Vás. Závěrečná If not now then WHEN? vám zaručeně rozproudí krev a nabudí do všedních dní. Z hlavy jí totiž jen tak nevyženete! Více zde.
neděle 10. února 2008
Bravia svými nápady vyloženě drtí
sobota 9. února 2008
Volba prezidenta s01e01
Tak a je po všem. Prozatím. Asi všichni tušíte o čem teď hodlám psát. Včera těsně po desáté hodině se ve Španělském sále na Pražském hradě sešli všichni zákonodárci (Poslanci a Senátoři), aby společně zvolili nového prezidenta České republiky. Sešlost to byla opravdu grandiózní. Kupa více či méně vhodně upravených a oblečených velkopánů (u některých jsem opravdu propadal naprostému zděšení s jakou úpravou svého zevnějšku na volbu vyrazili. Mezi nejvyššími představiteli je opravdu mnoho lidí bez špetky vkusu. Proč si nenechají tedy poradit, mi je záhadou) připomínala římský sněm pár let před naším letopočtem. Základní rozdíl byl však zřejmě v kultuře zasedání a vůbec celého vedení volby. Nevím, v době Říma jsem nežil, ale mám ten dojem, že za takovouto parodii na snahu o organizaci a demokratickou volbu, by zodpovědní jedinci propadli minimálně veřejnému lynčování!
Začnu u pana předsedy poslanecké sněmovny Vlčka. U člověka s bezedně nízkou schopností vedení, či jakéhokoliv samostatného rozhodování. A tak jsme včera neustále sledovali jeho naklánění na jednu či druhou stranu ke kolegům pro radu (k předsedovi senátu a místopředsedkyni poslanecké sněmovny) jak dále tedy pokračovat, stěžování si do mikrofonu (mikrofon byl zákeřně na straně diváků a snímal i to co nemělo být sejmuto) proč že to na něj Mirek tak křičí (chudinka, nevěděl si rady a on na něj ještě někdo tlačí) nebo naslouchání rad poslance Filipa, který se drze zvednul ze židle, udělal dobrých deset kroků za záda pana Vlčka a uprostřed Vlčkova organizačního projevu mu šeptal ouška : " Kašli na ně, vůbec je neposlouchej, ukonči to a hotovo!" No prostě parodie...
Je zajímavé vždycky sledovat, jak jeden chytrolín z řad poslanců (senátory pro tentokrát vynechme) použije cizí slovo, zřejmě aby vypadal ještě více váženě (místo toho, aby se nechal například ostříhat), a během chvíle už se skloňuje napříč politickým spektrem. Dnes i včera to bylo slovo obstrukce. Začínám být na něj alergický.
O pokrytectví mluvit snad ani nemá cenu. Zarážející byla spíše neznalost. A tak důrazný zastánce veřejné volby pan senátor Mejstřík (jakkoli si ho vážím) byl překvapen až po skončení celého hlasování, co že to tak veřejná volba vlastně obnáší. Že vůbec není volbou veřejnou pro voliče, ale spíše pro počítání svých oveček stranickými diktátory. Nepřehledný les rukou a skartované hlasovací záznamy hned po volbě vyvolávají snad ještě větší nedůvěru a spekulace než volba tajná.
Během těchto vypjatých hodin pak docházelo i k různým výkladům, co že to ta demokracie je. Tak třeba šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik poznamenal: "Známka o novém stylu, který spojuje, zní zvláštně pikantně v situaci, kdy 4 z 5 jsou pro veřejnou volbu. a ten pátý chce stmelovat. Při přijetí veřejné volby mohl být prezident zvolen už před 2 hodinami." Nějak nám pozapomněl, že politické subjekty mají také rozdílný počet zvolených zastupitelů. A tak jedna politická strana má deset a jiná sto zvolených zástupců. To by to dopadlo, kdyby každá strana měla jeden hlas.
Postupně nám pak dnes ráno odpadli tři politici ze zdravotních důvodů. Jak poznamenal psycholog, když se zhroutí politik, neunesl tíhu svého svědomí (spekulace). Také vzájemné obviňování nebylo výjimkou. Nutno podotknout, že to poslední, ohledně schůzky ministra Langra s jedním zkolabovaným poslancem křesťanských demokratů připomínala pomluvy Bratrstva kočičí pracky na Rychlé šípy. Čirou náhodou, šli dva poslanci ČSSD a jeden z nich zaslechl "Ano udělám to tak!" od zástupce KDU-ČSL a druhý "Dobře, zařídíme" od ministra Langera. Och! to jsou obvinění, dokonce i fotky mají! To bude komplot a spiknutí první kategorie! Jirko, udělej s tím něco! Nebojte se kluci, necháme to notářsky ověřit a půjde to k soudu! (takhle se to opravdu stalo a bylo to tak prezentováno).
Zajímavá je také známá pravda, že všechno se dá vyložit dvěma odporujícími se způsoby. Tak třeba zatímco ODS vysvětluje postupné zkolabování tří poslanců jako výsledek nátlaku ČSSD, aby oslabila tábor volící Václava Klause (což se nakonec povedlo), tak ČSSD (nebo spíše část prezentujícího se vedení) to vysvětluje úplně opačně, jako snahu ODS rozbít rovnováhu při hlasování, zmenšit celkový počet poslanců a opět tak ovlivnit volbu ve svůj prospěch.
Suma sumárum, dopadlo to tak, že budeme mít možnost celou taškařici sledovat ještě jednou. Odhadovat jak to dopadne nemá za žádných okolností cenu. Vždyť v třetím kole hlasování jeden poslanec místo zvednutí ruky mával svým medvídkem pro štěstí, druhý (pan poslanec Škromach) se při tom fotil (dávám jedničku za schopnost ironie a satiry), aby se pak mohl následně prokázat, že podpořil toho kandidáta, kterého Jirka nařídil a třetí zvednul ruku pro oba kandidáty. Mimochodem, ParouBack má okolo sebe asi opravdu schopný tým. Aby mu nikdo nemohl vyčítat nějaké diktátorství a dozorování, pověřil špinavou prací v tomto případě svojí kolegyni Kateřinu ze strany zelených a své dva horlivé ale přitom značně vulgární koně, pány Haška s Rathem, kteří se toho chopili s nemalou horlivostí. A Jiřík má čisté ruce. Ale zato upocenej xicht ;) (pardon)
Takže jediní vítězové jsou bohužel bolševici. Jejich klasická "politika". Žádné konstruktivní návrhy, žádné razantní činy a nepopulární, ale odvážné a čestné kroky. Jen v tichosti pozorovat, a být tím jazýčkem na misce vah DEMOKRACIE. Jak paradoxní. Při těchto příležitostech, před novináři a miliony diváků mají plno řečí o důstojnosti a svobodě, a na svých stranických sjezdech obhajují stalinistickou ideologií, znárodňování a bolševického ducha. Vynálezce koncentračních táborů, vrah a násilný podplacený revolucionář Vladimír Iljič by měl radost.
Co se ale divit, když mezi nimi sedí například bývalý vězeňský dozorce obvinění z bití politických vězňů, hodnostáři STB a ostatní patolízalové bývalého režimu všeho druhu.
Politika je složitá věc. Ale neklesejme na mysli. Thomas Jefferson byl zvolen až v 16 kole, při jednom projednávání o prezidentském kandidátovi obstrukce probíhali tak, že se 52 hodin četla Bible a v Itálii je běžné, že prezident je zvolen až po 21 volbě! Nevěřím na přehnané mýty o osobnostech, ale Masaryk se asi převrací v hrobě. Aneb slovy klasika, při pohledu na tu bandu upocenejch, obtloustlejch a příšerně upravenejch pitomců (čest výjimkám!) jsem nabyl dojmu, že nejhorší chyba lidstva nebylo slézt ze stromů, ale vůbec vylézt z vody!
Hawk.
Foto idnes.cz, ihned.cz, fotobazar.cz
středa 6. února 2008
Miková vs. Medzilaborce
pondělí 4. února 2008
Pro nás "techniky"
http://digiweb.ihned.cz/c4-10053230-22883230-009000_d-o-tranzistoru-a-empetrojce