Adele - 19
Na tuto mladou dámu jsem narazil v souvislosti s první příčkou na BBC sound 2008.
Na UK scéně se totiž o Adele mluví jako o dalším zástupci špinavého soulu ala Amy Winehouse. Tak jsem neváhal, a hudební svět mladé britské dámy prozkoumal. Zkutečnost je trochu jiná, než jsem původně očekával. Zvukový projev je mnohem konzervativnější ve smyslu počtu používaných nástrojů a stavby písní jako takových. Přesto však Adele zaujme na první poslech. Je to pořádná dávka britské angličtiny, feelingu a ostrovního naturelu jako takového. Kapka soulu, blues, rocku, popu i čistého písničkářství a především neuchopitelná lehkost (žití). Deska, nazvaná prostě - 19 - plyne svižným tempem. Sálá z ní energie i sentiment. Necítím z ní ten ztroskotanecky rezignovaný nadhled na muziku a život vůbec v podání Amy nebo radostně bezstarostný ala Lily Allen. Spíše Dusty Springfield, Aneta Franklin a Nancy Sinatra 21. století. Aneb retro se nám posouvá dále z let 60. do let 70. Neboli: "nemusím zhubnout a přestat kouřit, abychom mohla dobře zpívat". [že by se Ivone Přenosilová se svými botami mohla těšit na novou kariéru?:) ] Více na myspace.
Sondre Lerche - Phantom PunchDruhou novinkou, na kterou bych chtěl upozornit vlažné české publikum, je mladý norský zpěvák Sondre Lerche. Tento mladík balancující na rozhraní indie-popu, swingu a a jazzu zaujal svojí novou deskou nejen mě. Deska je hodně osvěžující, nepřináší sice zcela zřejmě nic nového, přesto si jí s chutí poslechnu. Od jeho předchozích se liší nejen zvukem, ale především žánrově. Pokud máte rádi Jamieho Culluma nebo třeba Robbieho Williamse, tak je norský pard z Bergenu tím pravým pro Vás. Závěrečná If not now then WHEN? vám zaručeně rozproudí krev a nabudí do všedních dní. Z hlavy jí totiž jen tak nevyženete! Více zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat