...

...najednou jsem si přála,aby se něco stalo a já se ocitla na nějakém absolutním místě. Absolutní by bylo tím, že všude vyskytoval jen jeden pojem. Představuju si ho jako absolutní bílou. Všude jen zářivá bílá - bílé světlo. Podemnou, kolem mě, ze všech stran, jen ve mně ne. Sedla bych si a kladla tomu světlu otázky. Byla bych tam tak dlouho, dokud bych se nezbavila úplně všech otázek,co v sobě mám. Dokud bych nezapomněla na strach ze zítřejšího dne. Ptala bych se tak dlouho a tak zvědavě, dokud by mi bylo bílé světlo schopno odpovídat. Jeho odpovědi by mě postupně naplňovaly bílým světlem, až bych se stala součástí veškerého vědění, které obsahuje ono absolutní místo, splynula bych s ním. Byla bych bílé světlo a čekala bych, až se někdo začne ptát mě...

Co když NEJSEM GENIÁLNÍ?

pak!predstav si,ze si ctyricatnik na baru pro svobodne a ja vyzila ctyricitka.
tebe ted vydedila jedna mrcha a ja zbila svyho kance kvuli nevere...
je to na me videt na prvni pohled,jeste sem ti to nerekla...az na baru.
ti rikam,ze tebe stara vycucla nakost,ses rad,ze te nezazalovala,deti uz neuvidis..atd atd...ses na tom stejne blbe jako ja...tvoje jedina radost je jit do baru,prohrat tam poslednich par supek a pak jit delat hroznyho bosse na bar,kde sedi naka zenska,kterou pres sedej zakal ani poradne nevidis...
no...vzhledem k tomu,ze ti na moment sedej zakal vynecha,tak po te,co uvidis mnozstvi hvezdicek se ti zjevi silueta minisukne a vysokejch podpatku..odhadem...5 metru od tebe...nechas v automatu posledni pado a aniz bys vedel,co delas,co reknes(ne,ze bys nad tim premejslel) jdes za tou minisukni...
nohy naokamzik selzou...kolena povoli a ty zavravoras..coz by v zasade nebylo nijak zminky hodny,ale v presne tu samou chvili ucitis ostry(relativne ostry:),po tech likerech...) pohled nezname u baru...znejistis...pokousis se behem cesty promyslet, jakousi startegii...nevis ani proc...zauvazujes,proc si tak znejistel,kdyz se na tebe podivala...zastavis se...opatrne se otocis pres rameno...automat tam porad jeste stoji...reknes si,ze nemas co ztratit. Najednou se ti do podvedomi zacne vkradat spousta az moc strizlivych myslenek..odtrhnes pohled od pekelneho stroje,otocis se zpet,dojde ti,kam jsi miril,popotahnes nosem a udelas dalsi nakrok...ted uz mas hlavu prazdnou...priority sis ujasnil...schudek pred tema barovejma zidlema...s tim si nepocital,ale toho uz sem si nevsimla...
Můj zájem náhle vzbudil barman efektně chrastící kostkami ledu v kovových nádobách.Zaposloucháš se do toho příjemného rachotání. Napadne tě proč se vlastně nesebrat ,kdykoliv- a odjet někam do hor.Jo!Hory..to je daleko od tvojí bývalé ženy, uvažuješ nad tím,jak uprchnout jejím spárům…třeba bys tam mohl založit firmu s velkejma mrazícíma boxama a do konce života vydělávat na mrazení lidí…všichni si dneska přejou zůstat dlouho mladý..neboj se!Ono by to vynášelo…jen bys tam v klidu někde on the top of the hill seděl,kouřil jednu za druhou a mrazil a mrazil a mrazil…cigareta…zapálíš si cigáro!to naruší tu tichou linii plynutí času po mym boku. Zacinká tvůj zippo, o něco jemněji než cinkají kostky ledu v kovových nádobách v rukou barmana(anebo častěji spíš ve vzduchu nad barmanem). Prudce se za tím zvukem ohlédnu.Až tě to vyděsí.Věnuju ti krátký pohled, říkáš si,že nebýt toho zapalovače, už nevim, že tě sem přilákala.
Cigareta pateticky odpočítává tvoje vteřiny na promýšlení strategie…ač nerad, sám si tuto chvíli zkracuješ pokuřováním. Kouř ti projde nosem..vzpomeneš si,jak se tyhle blbůstky holkám za školy vždycky líbily..ty..kolečka z kouře…koutek ti jen tak mimoděk zacuká.Panebože…!Uvědomíš si, veselá vzpomínka…na holky ze školy sis nevzpomněl už dávno…nebylo jich moc,ale nejde na ně zapomenout. Tehdá ti šlo jen o pěkný prsa a aby byla dost drzá a nemusela se nechat dlouho přemlouvat…tok vzpomínek se přetrhne…sakra…jedna..jedna přece…ta její kamarádka,co za tebou dolejzala..jak se porád krčila za skříňkou,a uculovala se…bála se k tobě přiblížit….byla vlastně všude,kde ty..porč sem si toho nikdy před tím nevšiml??? Ani nevíš,jak se jemnovala…byla docela..takhle zpětně…a ta její kamarádka do tebe denně hučela…sakra!Kčemu mi to teď je??? Svraštíš čelo a podíváš se na mě. Já cítím tvůj pohled v zádech, díky tomuhle pocitu přicházím na to,že střízlivím…jenže když se na tebe podívám…pořád se dívám…pananky mi těkají z jednoho tvýho oka na druhý…cítím,jak se mi panenky rozšiřují. Kouřový opar se pomalu rozestupuje. Najednou tě vidím…tekutiny v těle,jakoby zmrzly! Brada mi lehce klesne údivem. Najednou se ve vzpomínce, o který sem už ani nevěděla,že ji mám dostanu proti své vůli na školní chodbu a jako kažou přestávku, po celá léta…. tě tam vyhlížím….

Serj Tankian - Elect The Dead

Taky Vás trápí nespravedlnost ve světě? Připadáte si jako otroci reklamního průmyslu? Štve Vás pokrytectví, faleš a populismus našich politických vůdců? Líbí se vám slova jako revolta, revoluce a konspirace? Vstávají vám naopak hrůzou vlasy na hlavě, když na vás někdo pokřikuje krvavý slova jako kapitalismus, tržní hospodářství nebo globalizace? Vzteky nevidíte, když si jen vzpomenete na pojmy jako Světová banka, G10, USA? Pak je nová deska Serja Tankiana přesně pro Vás.
V dnešním světě, ať se snažíte jak chcete, jste stejně součástí nemyslící většiny (The Unthinking Majority). Ano, svěřili jste hlas ve volbách vašemu kandidátovi. Ale věříte, že vás čestně zastupuje? Už se přeci vzpamatujte, pokrytectví vládne světem. Světem vládne lež, faleš (ano, i ta demokracie je falešná), peníze (Money) a antidepresiva. Spolehlivé nástroje k ovládání lidských mas. Přemýšlivý člověk jako arménský prorok, frontman System Of a Down, Serj Tankian, si pak zřejmě oprávněně přijde jako zapomenuté zavazadlo na nádraží. Nevím, jestli se mu po natočení své sólové desky ulevilo, nicméně LP je plné zhrzenosti, neštěstí a utrpení běžných lidí bez moci a peněz. To se pak snadno stane, že i slunce nás krmí lží (Feed us) a dostáváme plné náruče překvapivých pravd (Do you know that life is ending As we go, the dots connecting?). Vyjadřovat se k ekologickým tématům je dnes moderní. Už méně moderní je pak vysvětlovat věci tak jak doopravdy jsou. Jeden by pak raději volil smrt (Elect the dead), protože odmítat věřit všem těm ekonomickým lžím (Lie Lie Lie) začíná být stále obtížnější. Jako vykoupení je tu ale arménský Pán (Do you believe in me?) přinášející zajisté spasení duší. Zahoďme zbraně, vzývejme Spasitele! (Praise the Lord and pass the ammunition!). Je to tak jednoduché.
Nová placka Elect the dead je přesně stejná jako ten svět, který Serj popisuje. Dokonalý zpěv, démonický zjev, mrazivé momenty některých melodických linek, skvělé kytary. Jen nesmíte propadnout depresi, kterou se vám Lord snaží naordinovat k snídani. Občas to sice zavání trochu stereotypním klišé, nicméně i tak je deska po hudební stránce skvělá. Pokud však nejste opravdoví levicoví fanatici a nenapravitelní skeptici vzhledem k osudu lidstva, po bližším prozkoumání textů budete zklamáni. Tolik prvoplánovitého a populárně cynického splínu jsem nečekal. Nicméně, moje chyba. Bohužel, od teď už se jisté dávky nedůvěry k další tvorbě budu těžko zbavovat. A je to škoda. Velká. Protože např. v již zmiňované Praise the Lord and... mé srdce po hudební stránce skákalo radostí. Tomu říkám hudební invence! Muzikálnost a kompoziční mnohovrstevnatost. Uf, to jsou slova, jenže přesně popisují skutečnost. V hloubce textů starších System of a Down se raději rejpat nehodlám. Nechci přijít o skvělé zážitky.
Možná je třeba se zamyslet, kdo koho krmí. Zadarmo nikdo nic nikdy nedělal. Ani Serj Tankian. Tak na co všechno to pokrytecké kázání? Mesiášem se stejně staneš jenom zpěvem, texty přenech jiným...

Oblaka prachu

Tak jsem právě dodělal část své semestrální práce. Proč se o ní nepodělit? Zadání bylo navrhnout dvě odlišné trasy silnice spojující dva předem zadané body. Jedna varianta má být způsobem trasování snahou o co nejnižší stavební náklady (minimum zemních prací - co nejvíce respektovat terén), druhá pak snahou o co nejnižší provozní náklady (co nejvýhodnější podmínky pro provoz - malý podélný sklon, nerespektujeme terén, co nejkratší trasa). Závěrem pak spočítat a vyhodnotit, která trasa bude za dobu životnosti (20let) vykazovat nižší provozní náklady. Jak jsem již naznačil, zadání byla prázdná mapa s dvěma křížky. Nuže, hrajte si studenti... Takže dost řečí, 7 dní práce je tu:

Výhledová intenzita: I = 885 voz/h

Hospodářský typ provozu: výhledová intenzita I_v = 8850 voz/d

Kategorie silnice: S9,5, silnice I. třídy

Návrhová rychlost: v_n = 80km/h

Minimální poloměry směrových oblouků:

Podle normy: R_min= 325m

Podle vzorce: R_min = 320m

Křivolakost ekonomická varianta: K= 121,58

-> zvětšení poloměru směrových oblouků na R_min = 500 m

-> směrodatná rychlost v_s = 90 km/h

Křivolakost komfortní varianta: K = 48,1816

-> vyhovují všechny oblouky

-> směrodatná rychlost v_s = 90km/h

Minimální poloměr výškových oblouků: R_v = 5000 m, R_u = 2700m

Maximální podélný sklon: s_max = 4,5%

Maximální výsledný sklon: m_max= 7,5%

Stavební náklady:

Náklady na vrchní stavbu:

T₅₀ = 38+26 = 96 voz/hod

T = T₅₀/0,1 = 960 voz/24h

TNV = 0,7.C.T = 0,7.0,5.960 = 336 voz/24h

TNV_p = 623,28 voz/24

Třída dopravního zatížení TDZ: III.

Měrné stavební náklady vrchní stavby: MVS = 18,7 mil. Kč/km

VS_komfortní = 18,7*4,0039 = 74 872 900 Kč

VS_ekonomická = 18,7*4,351200 = 81 367 400 Kč

Náklady na spodní stavbu:

SS_komfortní = 1 330 * 238 342,43 = 316 995 431,9 Kč

SS_ekonomická = 1 330 * 97 091,04 = 129 131 083,2 Kč

Objekty a mosty:

Počet mostů: n= 2

Délka mostů l_m = l_m1 + l_m2 = 250,64+57,52 = 308,16m

Typ konstrukce mostu: Most č.1 montovaný betonový předepjatý,

Most č.2 montovaný předepjatý

Náklady na stavbu mostu:

O_komfortni = [250,64*48 000*(9,5+1)] + [57,52*34 000*(9,5+1)]

=146 857 200 Kč

O_ekonomická = 0 Kč

Celkové stavební náklady:

SN_komfortní = VS + SS + O = 538 725 531,9 Kč

SN_ekonomická = VS + SS + O = 210 498 483,2 Kč

Provozní náklady:

Spotřeba pohonných hmot:

PH_{o komfortní} = 0,22869 l

PH_{o ekonomická} = 0,23757 l

PH_{n komfortní} = 0,91816 l

PH_{n ekonomická} = 1,5265 l

Roční provozní náklady:

Roční počet osobních vozidel za rok R

O₂₀₁₀ = 929 874 voz.

O₂₀₃₀ = 2 230 734 voz.

Roční počet nákladních vozidel za rok R

N₂₀₁₀ = 483 552 voz.

N₂₀₃₀ = 816 432 voz.

Č_R.............. …celková cena spotřebovaného času

PH_R............ …celková cena pohonných hmot spotřebovaných všemi vozidly

Spotřeba času a pohonných hmot:

Celková cena spotřebovaného času:

Č_{2010 komfortní} = 5 172 633,44 Kč/rok

Č_{2030 komfortní}= 11 242 036,67 Kč/rok

Č_{2010 ekonomická} = 5 492 553,46 Kč/rok

Č_{2030 ekonomická}= 11 969 618,38 Kč/rok

Celková cena pohonných hmot spotřebovaných všemi vozidly:

PH_{2010 komfortní} = 18 456 152,38 Kč/rok

PH_{2030 komfortní} = 37 043 237,7 Kč/rok

PH_{2010 ekonomická} = 28 033 426,7 Kč/rok

PH_{2030 ekonomická} = 52 040 884,28 Kč/rok

Celkové roční provozní náklady ve sledovaném roce R (PN_R):

PN_{2010 komfortní} = 23 628 785,82 Kč

PN_{2030 komfortní} = 48 285 274,37 Kč

PN_{2010 ekonomická} = 33 525 980,16 Kč

PN_{2030 ekonomická} = 64 010 502,66 Kč

Celkové provozní náklady za 20let provozu:

PC_komfortní = 717 140 601,9 Kč

PC_Ekonomická = 975 364 828,2 Kč

Slovní zhodnocení:

Z hlediska celkových nákladů je výhodnější pro zřízení úsporná - ekonomická varianta. Po celou dobu životnosti vykazuje menší celkové náklady oproti variantě komfortní - velkorysé. Thx to marpi.

Ale pšt!

Milý ježišku,
Máma říká, že jsem na psaní dopisů pro tebe už velká, jenomže já ti to prostě musim říct! Hrdý Budžes vytrval, asi budu muset i já…počkat, až budu stará a budu růst do země a budu zase malá, budu Ti moct psát. Máma si asi myslí, že tajný přání maj jen malý prťata. Já mám taky spoustu přání, ale nevim, jestli se to u dospěláků smí, tak to bude od teď takovej náš velkej tajem!
Já bych si hrozně přála, aby si pani učitelky a páni učitelé přestali myslet, že sme stroje, abych měla víc času na to na co chci mít víc času a aby se nelhalo a netloustlo. Ataky si přeju vyhrát hrozně moc miliónů…a ten zbytek si koupit;-)

Realita studentských dní

Člověk se v téhle zemi setkává s pokrytectvím dnes a denně. Někteří už se nad tím zřejmě naučili mávat rukou, já tedy zatím moc ne. Třeba už příště. No posuďte sami:
U nás na fakultě se v současné době konají volby do tzv. Akademického senátu. Do instituce umožňující jakousi zpětnou vazbu směrem k vedení fakulty, popřípadě univerzity. Volí se do tzv. malého a velkého senátu. Malý senát by měl reprezentovat názory studentů jednotlivých fakult, velký by pak měl řešit celo univerzitní problémy. Kandidáti do Akademického senátu se rekrutují z řad studentů a zaměstnanců školy. Myšlenka je to vskutku velkolepá a ušlechtilá. Jenže to by to nejdřív muselo fungovat tak, jak jsem to velkolepě popsal. Skutečnost totiž spíše odpovídá každodenní realitě byrokracie v naší republice.
Za celý můj studentský život, tedy za téměř čtyři roky, jsem o činnosti Akademického senátu neslyšel či nečetl ani slovo. Matně si pamatuji, že když jsem nastoupil do školy v prvním ročníku, zrovna probíhaly volby. Ale to šlo zcela mimo mě. Jednak jsem měl jiné starosti a hlavně jsem jako student prvního semestru postrádal právo volit. První trochu konkrétnější setkání jsem absolvoval letos v říjnu, kdy na jedné přednášce Ing. Zdeněk Říha, Ph.D toho času v senátu za zaměstnance fakulty působící, přirovnal Akademický senát k nějaké odborové organizaci, a zcela detailně a nepokrytě nám popsal její činnost. Za celé volební období se schůzky konaly zcela sporadicky a jediné trochu více řešené téma byla výše stipendií. Aneb všichni se starají jen o svůj dvoreček, a všechno úsilí směřuje jen k vlastním zájmům. A to vše zabalené v pokryteckém hávu zájmů VŠECH studentů. Mé ušlechtilé představy vzaly za své.
To by ještě nebylo tak překvapující a tragické. Bohužel letošní volby jsou úplnou fraškou. Kandidáti až na jednu světlou výjimku (s jejímž volebním programem se naneštěstí zrovna neztotožňuji) o sobě nedávají vědět, volební programy neexistují. Studenti, natož zaměstnanci fakulty se nechávají volit do senátu, a vlastně zřejmě ani nevědí proč. Nejdou nabídnout alternativu, nejdou hájit zájmy studentů, bořit zkostnatělý systém, pružně a za chodu alespoň ukazovat na problémy atd. Jednoduše se napíšou na kandidátku, nechají se zvolit od svých kamarádů a další čtyři roky o nich ani neuslyšíme. Jen jsem zatím nepřišel na jedinou motivaci, proč tedy kandidují. Jeden kolega mi řekl: "Chci se tam podívat". Ale podle čeho tedy student, co chce mít jisté zastání a reprezentaci jeho názorů alespoň teoreticky převeditelných do praxe, měl volit? Podle zvučnosti jména? Svého kamaráda?
Bohužel mám z většiny studentů pocit, že chtějí univerzitu odchodit, získat titul, a mít pokoj. Nezajímají se o to co by se dalo změnit, jak ulehčit život našim následovníkům atd. My si prostě zanadáváme, nějak daný problém obejdeme a jsme rádi že je splněno. To bohužel není můj styl, ale jsem v menšině a volby do senátu to jen potvrzují. Proto jsem hlasitým zastáncem školného. Až si "služby" od přednášejících a vedoucích projektů budeme platit, myslím že se snad najde určitá "politická" vůle stát si za svým a požadovat ochotu, ohleduplnost a hlavně KVALITU v našem vysokém učení. A akademický senát, který by toto věci měl požadovat zatím spíše vypadá na jakousi obdobu svazu socialistické mládeže, nebo nesmyslných a nezavděčitelných odborů.

P.S Jeden vysloužilý kolega, co úspěšně prošel 3mi školami u nás i v zahraničí prohlásil, že ČVUT je ještě v těchto ohledech na vysoké úrovni. A zkušenosti mých nejbližších to jen potvrzují. Takže vlastně můžu bejt rád za to co je. A už si konečně přestanu stěžovat, jsem přeci jenom student, a měl bych být spokojený s tím, co mi jsou ve škole OCHOTNÍ nabídnout.

Jo, život...

Nadávat na existenci jsem nikdy neměl moc ve zvyku. Nicméně teď už mi to nedá. Posuďte sami. Přijde podzim a ejhle, udeří mrazy. Tak si člověk říká, než nasněží, to ještě potrvá, s lyžováním se nemá nikdy nic moc uspěchat, to je pak více utrpení než potěšení. Jenže jako na potvoru, nasněžilo hodně. Nojo, řeknete si, tak příští týden. To budou ještě krásně suché silnice, v pohodlíčku až ke sjezdovce. Je začátek listopadu. V půli týdne je už člověk značně natěšenej, všechno v hlavě naplánované, jen aby vydrželo dobré počasí. Co čert nechtěl, začalo sněžit, přidal se mráz, a vyrazit na letních pneumatikách by byl risk. Takže z výletu sešlo. Není problém to přeci nechat na jindy ne? Takže jsem trávil většinu času sledováním vysněžování svahů přes web kamerku.
Za další týden nadešel čas k odloženému plánu. -2°C, polojasno, čerstvě nasněženo, to přeci budou o víkendu ideální podmínky! Opět všechno rozplánováno, srdíčko natěšené, ale to bych nebyl já, aby v pátek nezačalo pršet! Tak tohle už je pro mou osobu značně rozladěnou trochu příliš. Nicméně, důležité je, zachovat chladnou hlavu! Dobrá tedy. Pouštím už úplně vykoukanou web kameru a sleduji předpověď. Aha! Teď sice inverze a déšť, ale příští týden mráz a spousta nového sněhu. Přímo závěje. No super, řekl jsem si, není důvodu výlet již tolikrát odložený, neodložit znovu, to mi snad musí dát každý zapravdu! Racionální uvažování, nemyslíte?
Takže další týden napjatého očekávání a těšení se. Mráz, stále mráz! Výborně! Pondělí. Meteorologové předpovídají mírné oteplení, ale stále pod bodem mrazu. Úterý, předpověď je opět mírnější, teploty těsně pod bodem mrazu. Středa. No tohle snad NE!! "O víkendu čekáme na horách krátkodobou oblevu". A poté opět sněžení a mráz. Tohle mi dělá někdo naschvál. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Ale na hory už se jede, příští týden by se ke konci stejně opět oteplilo. Risknu to. Nezbývá než nadávat a modlit se ke Krakonošovi, aby mi tam fouknul trochu toho arktického vzduchu.

Moravský červený

Nevim, do jaký míry je dobrý nebo špatný se sem svěřovat. Určitě všichni známe, co dokáže internet...udělat s něčím životem. Ale vzhledem k tomu, že nikoho nezajímám, nemám o svou pověst, nebo čest žádný strach. Poravdě ani nemám co psát. Jenom se občas vypovídat nemůže nikomu škodit. Jsou jistí lidé, kteří mě za má slova jistě odsoudí, ale většina věcí jde od deseti k pěti... Freud by mě poslal na výzkum. Mám divný sný, o kterejch se ani jemu nesnilo... Strach z daleké, ale hlavně blízké budoucnosti se mi zaryl do hluboko do podvědomí. Dřív pubertální dívčí komplexy se zaryly ještě hlouběji, přímo pod podvědomí. Moc dobře vědí, kdy udeřit hřebíček na hlavičku. Nemá cenu nad tim lamentovat, a to pouze v případ, že se umíte ovládat. Umíte si racionálně říct důvod, proč přeci nebudete blbnout. Jenomže tímto darem já neoplývám. Když přijde psychologický problém, změní se v sakra problém a když přijde jiný problém, promění se v psychologický problém. A ten chodí bez pozvání v nejrůznějších podobách...na požádání dodám podrobné popisy oněch problémů. Tak jen jestli sem někdy zajde někdo, kdo má aspoň občas stejné pocity, budu ráda, že v tom nejedu sama... pže to znáte..když vo něco jde, jste na to sám, i když to znají všichni...ale každý se to bojí před lidmi přiznat...

My dva a čas...

Něco o nás:) pikantnosti ze soukromí někdy jindy...

Japa to vzniklo

Ráda bych se ještě vrátila k tomu,proč to tady celý je a jek to vniklo ;)

Popelník na kolečkách

Aby bylo v hospodě co dělat, tak jsem pro vás, co se nudíte, navrhl popelník na kolečkách. S tímto prototypem si lze do omrzení hrát na desce stolu, posílat ho na druhý konec kamarádovi a podobně. Fantazii se meze nekladou. Tak trochu jsem si trochu hrál na designera-konstruktéra, ale paradoxní je, že to fungovat nebude ;o). Asi jsem k danému problému nepřistupoval dostatečně inženýrsky, a správně by to pracovalo jen kdyby to ložisko bylo uložený v kluzné vrstvě oleje. Jenže mastný šmouhy na stole asi nikdo nechce...no, tak mě čeká nějaké sofistikovanější řešení ;) Výkresovou dokumentaci na požádání dodám.

Depech Mode popelník

Heh, výsledek jednoho nápadu a mé usilovné práce ;)
Chystá se upgrade...

FonzTeeVee

Svět je pestřejší, než si myslíme. Nekteří jsou schopni tuto pestrost vidět. Nekteří jsou dokonce schopni tuto pestrost zaznamenat...naučme se dívat a žasnout ;] http://www.fonztv.nl/fastsite/html/index2.htm

Babyshambels - Shotter's Nation

Svět je hrozný. Slýcháváme o tom každou chvíli. Můžeme mudrovat nad tím, proč je v Africe tolik chudoby (a během toho jíst nějakou evropskou dobrotu vyrobenou z dotovaných domácích surovin a tak ještě více chudobu prohloubit), můžeme nadávat jak je ve městech nedýchatelně (a každý den jezdit do města autem), nebo můžeme sprostě pokřikovat něco o politické kultuře a poslancích vůbec (a nejít k volbám). Neboli, můžete rozdávat radost, potěšení a zvrácené (příjemné) pocity všem okolo (a přitom brát heroin). Všichni hudební fanoušci si již totiž dávno zvykli na nedostižný standart přívalu kvalitní rozervanosti a melancholicko-rezignované nálady v podání Peta Dohertyho. Nová deska kapely bývalého frontmana The Libertines ve vás vyvolá asi takové pocity jako dvojice slov absťák - heroin. Kombinace splínu, touhy a zbytku byť jen minimální naděje na lepší zítřky. Můžete si ráno desku s chutí poslechnout a večer se procházet kanálama a nadávat si jestli jste to měli zapotřebí. To hrozivé na tom je, že když se s posledním vypětím všech sil dostanete k ránu ven, při pohledu na východ slunce a pro jiného uchvacující ranní paprsky, raději zapnete play a vše se opakuje znova. Je z vás v tu chvíli troska, krysy běhají okolo vás a nemají s vámi slitování, stejně jako tahle deska. Brodíte se po kolena v zapáchající vodě a přemýšlíte o smyslu existence.
Ale cítíte v tom něco zvláštního, něco neuchopitelně zvrhlého. Nevoní vám nakonec ty splašky? Opravdu se vám chce šplhat ven na denní světlo? A hlavně, má to konce? Zdá se že ne, a minimálně mě tahle deska zůstane hodně vysoko v listu nejhranějších. Má totiž zvláštní náboj. Vy při poslechu v metru jen sníte, a jediné co se vám negativního s největší pravděpodobností děje je, že míříte do práce.
Svět je hrozný (a vy obrátíte hlavu na druhou stranu, abyste nemuseli pouštět starého člověka sednout).

Jo, Pete, tohle se ti povedlo, jen nevím, jestli Kate Moss za ten návrat k fetování stojí (Is she more beautiful? Is she more beautiful then she?). Každopádně díky za ten nepřekonatelný riff v Side of Road a roztoužený refrén v Delivery. Hodně štěstí...

Fuck forever!

Sedmnáctého

17. listopad je 321. den roku podle gregoriánského kalendáře (322. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 44 dní. 17. listopadu v roce 1980 poprvé v dějinách navštívila britská královna Alžběta II. na státní návštěvě ve Vatikánu Papeže. Téhož dne,ale roku 1962 se poprvé objevili Beatles na televizních obrazovkách. Opět sedmnáctého listopadu 1969 byl pro dopravu otevřen Suezský průplav, spojující Středozemní moře s Rudým. Zmiňovat, že se ve stejný den (v roce 2003) stal Arnie Kalifornským guvernérem už je trochu moc...Ve světě je tento den významným svátkem, který vznikl ve Velké Británii a nazývají ho dnem studenstva. Co je zvláštní, v socialistickém kalendáři se píše to samé. Osobně jsem ráda, že je u nás tento den pojat poněkud jinak. Už v názvu státního svátku je skryt důvod,proč tu vlastně můžeme dnes volně dýchat, každý sám. Nechci shazovat důležitost ostatních významných dnů, ale boj za demokracii a hlavně tedy svobodu, který byl po letech a letech útrap nakonec úspěšně završen ( ve státním, nebo ústavním měřítku) má pro společnost podle mého názoru nejvyšší význam. Po totalitě se sice slovo "svoboda" stalo téměř anarchií, jež si všichni dokazovali větou "teď už si můžeme dělat co chceme!", ale to se dělo pouze krátkodobě pod tíhou euforie z revoluce. Moderní demokracie a svoboda mají svá úskalí a problémy, nicméně je nutno říct, že dnes je míra svobody největší, jaké Západní civilizace dosáhla. Naštěstí. Ani si nechci představovat, co by bylo, kdyby...Vděk patří všem uvědomělým, kteří za pravdu o důležitosti svobody, bojovali a bojují.

Mám mě rád, nemá mě rád....

Docela napínavý příběh. Mluvím o plánované svatbě bývalého místopředsedy vlády. Nejdříve oznámil, že si svou novou, úžasně inteligentní a chápavou přítelkyni (je asi jediná v republice, promiň předsedo, máš to v životě těžké, nikdo tě nemá rád, viď?) rozhodně brát nebude. Pochopitelné. Zatloukat Zatlou...atd. Jenže pak mu to secvaklo! Vládní židličku mu sebrali, tak si nemá teď kde hrát, a nikdo sním nechce dělat rozhovory. Po pár probdělých a bezesných nocích se rozhodl minulou středu oznámit, že svatba tedy bude. Pochopitelné. To už jsme si všimli dávno, kam tvá ješitnost sahá Jirko. Ty bys kvůli mediální slávě nevydržel držet jazyk za zuby ani v případě vojenských tajemství (ne, teď nemluvím o radaru) . Až do této chvíle vcelku obyčejný, trapný příběh nabubřelého člověka, který chce dát světu najevo, že jsou ženy, které jeho fantasmagoricko populistické myšlenky chápou. Ba dokonce ho v nich utvrzují a podporují (pozn. nepotvrzeno). Jenže dnes se chudák Jirka novinářům "přiznal", že se nakonec svatba konat nebude. Prý na něj novináři moc tlačí. On -superbůh a ona - superparoubohyně, jsou zvyklí. Ale co rodina?
Při hlubším zamyšlení, bych hned z fleku doporučil Jirkovi, ať přidá svým pánům poradcům pořádnej balík peněz na přilepšenou. Hezky mu tu strategii vymysleli. Je to naprosto geniální. Nejdřív jsme ocenili Jirkovo lišáctví a inteligenci. To když se rozhodl zapírat. Poté jsme obdivovali jeho slušné vychování a že je to OPRAVDU láska až za hrob (och to charisma 120kg zpoceného člověka). Impozantní. Dílo dovršil dnes, kdy probudil v lidech lítost. A to hned několikrát. Vždyť on je to chudák, novináři a mediální masakr a humbuky ho nenechají na pokoji. Nemůže se ani oženit (občas bych v tvém případě, Jirko, spíše použil slovesa vdávat). Taková nespravedlnost!
Po těchto mediálních tanečcích už ho skoro nejde nemít rád. Tolik soucitných i obdivných citů v nás za celých 7 dní vyvolal. Nicméně...chudák paní Paroubková. Měsíc po rozvodu a Jiří jí takhle na veřejnosti vyvádí.
Jsem zvědavý na chvíli, kdy bude náš hvězdný super pár čekat potomka. (Nojo Jirko, Mirek je přeci jenom větší štramák, tak jsi pořád o krok za ním.)

P.S Původně jsem chtěl trochu parodovat některé lidi v mém okolí, protože řešení cizích partnerských problémů je na denním pořádku. Nevědět, jak jsou někteří lidé úžasní by byla tragédie, a nezáleží na tom jak se to dozvíme. Nevědět znamená hřích. Je naší povinností vědět. Hlavně ty informace, kterak se mají druzí dobře, resp. na sto procent lépe než my. Paroubku, máš co dohánět....

Pražská MHD, aneb vše je jinak...

Pražská MHD, nebo veřejná doprava vůbec je v současné době hodně diskutované a často zbytečně medializované téma. Vždyť každý "sockou" jezdí, takže všichni cestující jsou vlastně odborníky přes dopravu. Podle toho pak vypadají debaty na internetu a bohužel i některé dosti tendenční "odborné" články. Vše vypadá jako nekončící souboj mezi odpůrci a zastánci veřejné dopravy. Na obou stranách jsou jedinci s velmi extrémním názorem a jak to tak bývá, pravda je někde uprostřed. Na každém je pravdy trochu. Koho neštvou hlučné, agresivně neohleduplné a nevkusně nevzhledné SUV obludy a jiné potvory ve stísněném prostoru historického centra Prahy?Koho neuráží čoudící dálnice vedená přímo centrem města?Nad Žitnou otevřete na pul dne okno a můžete malovat. Jenže člověk si tak nějak zvykl. Opravdovou agresi a "nežitelnost" urbanisticky zdeformovaného města si člověk uvědomí až po příjezdu na tiché a klidné místo. Bohužel. Pražský občas snese všechno. Asi.

Na druhou stranu, i přes nabízenou alternativu v podobě MHD, je tu mnoho pádných argumentů z druhé strany. Čistota dopravních prostředků je otřesná, a to hlavně v okrajových částech Prahy, intervaly v některých případech značně poddimenzované (metro A,B), vůbec jízdní řád trpí základními nedostatky, za které by mne vyhodili od zkoušky hned v prvním ročníku (např souběžnost linek i v úplně jednoduchých případech je na katastrofické úrovni, během deseti minut vám třeba odjedou všechny linky jedoucí stejným směrem a pak pul hodiny nic - viz černý most), katastrofický stav vozového parku ostatních dopravců (vyjma DP) a hlavně, zoufalý stav infrastruktury, která tuhle je v dezolátním stavu a tamhle i dobře udržovaná nesplňuje kapacitní předpoklady dnešní poptávky ( nástupiště metra Florenc C je toho zářným příkladem). Ne všechno je však pozůstatek bolševismu. Proč deset let stará stanice Černý most je na rozpadnutí a o kilometr dál stanice Rajská zahrada vypadá téměř jako nová?

Odpovědí je mnoho, ale myslím že ta podstatná byla už zodpovězena v prvních větách. Chybí nám nejenom odborníci na slovo vzatí, ale hlavně lidé s chutí udělat něco pořádného, ne jenom aby se TO postavilo. Ale aby to to splňovalo účel i dlouho po tom co odjeli poslední stroje ze stavby a přijel první dopravní prostředek.

A na to že to jde, se stačí podívat do zahraničí ( o tom snad někdy příště). To se pak člověk musí smát, když někdo prohlásí, že pražská MHD je jedna z nejlepších na světě. Ano, MOHLA by být, ale nabídkou a kvalitou služeb cestujícím rozhodně není. Jenže to by opravdu každý člověk podílející se na výsledném produktu dopravy musel vědět, proč to dělá, jak to má dělat nejlépe a kdo ho alespoň z části opravdu platí.
Na obrázcích lze vidět, jak vypadá plně nízkopodlažní kolejové vozidlo pro hromadnou přepravu cestujících ve francouzskému městě Nancy (maximální snaha o pozitivní diskriminaci osobní automobilové dopravy ve prospěch MHD, cyklistů a chodců). Na dalším příkladu z francouzského města Mulhouse lze pak vidět mimo půvabných žlutých nízkopodlažních souprav, jak může vypadat křížení tramvajových tratí v městské zástavbě. V této koncepci v našich končinách naprosto nerealizovatelné. Zastaralé normy a hlavně jistá do sebezahleděnost místních inženýrů jsou toho jasnou příčinou. Jak by řekl ing.arch. Patrik Kotas - Rostou tam snad jiné stromy, mají tam jiný písek na beton a vypadají tam barvy jinak než u nás?

Tak a je to tu...

Fenomén jménem BLOG už se dotknul i mé osoby. Těžko říci, co z toho vzejde, ale v budoucnu bych zde rád publikoval záznamy o věcech, které mě zajímají, obohacují, fascinují či rozčilují (což je v mém případě velmi často).
Tak, a začínat se má pomalu, takže pro dnešek? Dost! ;)