Před šedesáti lety se u nás odehrálo něco, co je pro současnou společnost jen těžko pochopitelné, natož uchopitelné. Zvláště pro mou generaci. Jen málokdo doopravdy dokáže přesně popsat, co se tenkrát za mrazivých dní stalo. To však není nic překvapujícího. Zatímco já při psaní těchto řádků sedím na balkóně v kalhotách z jůsej, tričku z jůkej, klapu do laptopu z východní Asie a chystám se jít debatovat do příjemné kavárny v centru Prahy narvané k prasknutí nově vydanými knihami, obyvatelé Československa čtyři roky po válce měli jiné starosti. Čtyři roky po válce, deset let po mnichovské "zradě" a 30 let po vymanění se z tři sta let dlouhé nadvlády a vzniku opravdu svobodné společnosti postavené na základních ideálech moderní doby. Mnozí se dnes domnívají, že základ únorového převratu se dá vypozorovat již v těch 300 letech mocenského útlaku českých zemí. Nedostatek opravdu domovské šlechty, malá schopnost sebeurčení, natož pak nějaká možnost seberealizace českého a slovenského obyvatelstva. Avšak, můžeme se považovat jen za oběť řetězce dějin? Za oběť pár populistických, mocichtivých a nemorálních jedinců? Za oběť neschopnosti jednat v mezních situacích? Za oběť absence výrazných osobností a vůdců nebo neschopnosti si je vybrat? Je opravdu pro české země typické heslo "o nás, bez nás"? Pokud by to byla pravda, lze ještě vůbec považovat český národ za svébytný? Pokud zapomeneme svojí minulost, budeme s největší pravděpodobností nuceni si jí prožít znovu. Odvěká pravda myslím stále platí, a je potřeba jí mít neustále na paměti.Jak potom ale můžeme vlastními rozhodnutími dopustit účast na veřejném životě organizacím zastávající myšlenky a ideály směrů za nimiž stojí statisíce nebo v druhém případě desítky miliónů mrtvých. Režimy, potlačující základní lidské hodnoty, projevující se hrůznými výtvory propagandy, ničící svobodu vyjadřování, ať už na poli uměleckém, nebo veřejně-politickém.
Co myslíte, je lepší zakázat, nebo povolit a umožnit voliči se rozhodnout? Je to volba mezi skrytou hrozbou a jasným pojmenováním . Úcta patří všem, kteří tenkrát, 25.února sebrali odvahu, dokázali POJMENOVAT a nebáli se vzdorovat. Navzdory padesátileté, temné budoucnosti. A úcta patří i těm, kteří to dokáží i dnes.
2 komentáře:
Vidíš věci trochu prvoplánově a mediálně a znalosti historie jsou na výrazně nižší úrovni než znalosti matematiky. Samozřejmě principiálně souhlasim, ale neni úplně pravda, že by Únor vzniknul jen tak z ničeho nic a že by to bylo "o nás bez nás". Každá mince má dvě strany a je nutný si uvědomit, že komunismus byl vcelku logickou reakcí na nacismus, komunistická strana byla zkrátka nejsilnější politickou stranou a jako správná sviňská mrcha z Perlovky využila svou šanci. Nevím, ale nejsou tyhle články na tomle blogu trochu zbytečný? Jejich informační hodnota je trochu srovnatelná s tim blábolem od kluka z KSM.
Tadeáš Mistr
Díky, za komentář. Jen mi trochu přijde, že reaguješ na něco co jsem nikdy nenapsal. Za všemi věcmi co mi "vyčítáš" jsou otazníky. Tudíž pokládám otázky - k zamyšlení. Dokonce jsem i poznamenal, že únor nelze chápat jako "revoluci" v pravém slova smyslu. Naznačil jsem vazbu až k době temna.
Chtěl jsem jenom zavzpomínat na dobu, kdy se mnohým převrátil svět opačně a ani si to neuvědomili. A chtěl jsem také popsat, nad čím jsem uvažoval cestou domů ze srazu KS MLÁDEŽE, kde průměrný věk dosahoval tak 70ti let. Mým záměrem nebylo pouštět se do odborného rozboru historických skutečností, na to rozhodně nemám odborné znalosti. Naopak. Naznačoval jsem, že to "o nás, bez nás" je jen snůška typických středoevropských výmluv. Tkž ani článek nemá mít žádnou informační hodnotu. Prosím, ber to tak...Rozhodně nevykládám historii po svém a nenutím někomu svojí pravdu...Pokud souhlasíš s principem, pak se povedlo to, o co jsem usiloval ;)
Okomentovat