Neexistuje žádný souznění. Nebo harmonie. Už vůbec ne u protikladů. Jedinej vztah, kterej mezi nima může nastat je kompromis. Který sice dře na obou stranách, ale méně, než by dřel jen na straně jedné. Druhé straně to může být ukradené, jak moc to ta první strana odnese…jenže když přijde kompromis, musí na něm mít zájem právě i tam druhá strana. Pokud se to tedy hodí oběma, oběma to přinese z poloviny užitek a z poloviny utrpení, znamená to nalezení nějakého společného střetu. Smísení a prolnutí radostí a utrpení obou. Obě strany se mohou radovat z toho, že na sebe přenesly část utrpení toho druhého..obousměrně.Tak vznikne celek. Představte si to jako duhovku. V ní se mísí všechny poloviny obou. Dohromady dávají dokonalou kuličku, která je naplněná barevnými kompromisy. Kulička je dokonalá tím, že obě strany jsou připraveny napůl trpět, aniž by za ono utrpení sami mohli, ale může za to mnohdy pouze první strana. Druh strana ví, že pokud bude trpět ona, může si oddechnout protože polovina starostí přejde na prvního. To jsou investice a vrácené úroky při tvoření kompromisů. Není to harmonie, je to rozložení sil, odražení a polcení paprsku, spojené nádoby…příčina, důsledek. Když nebude jedno, nebude druhé. Když když bude radost a obě poloviny nebudou spolu, pocítí to jen ta jedna polovina, druhá bude ochuzena.Není to tak, že by byl celek jednolitá hmota mísící vše dohromady hlava nehlava. Celek se skládá ze dvou odlišných hmot, které se dokážou shodnout na společném průniku.
Pozn.: nečetla jsem to po sobě, jen sem to psala.
1 komentář:
Skoro by se chtělo věřit, že je to politický komentář. Ale asi to o volbě prezidenta nebude, žeano.
Tajný ctitel
Okomentovat