Moravský červený

Nevim, do jaký míry je dobrý nebo špatný se sem svěřovat. Určitě všichni známe, co dokáže internet...udělat s něčím životem. Ale vzhledem k tomu, že nikoho nezajímám, nemám o svou pověst, nebo čest žádný strach. Poravdě ani nemám co psát. Jenom se občas vypovídat nemůže nikomu škodit. Jsou jistí lidé, kteří mě za má slova jistě odsoudí, ale většina věcí jde od deseti k pěti... Freud by mě poslal na výzkum. Mám divný sný, o kterejch se ani jemu nesnilo... Strach z daleké, ale hlavně blízké budoucnosti se mi zaryl do hluboko do podvědomí. Dřív pubertální dívčí komplexy se zaryly ještě hlouběji, přímo pod podvědomí. Moc dobře vědí, kdy udeřit hřebíček na hlavičku. Nemá cenu nad tim lamentovat, a to pouze v případ, že se umíte ovládat. Umíte si racionálně říct důvod, proč přeci nebudete blbnout. Jenomže tímto darem já neoplývám. Když přijde psychologický problém, změní se v sakra problém a když přijde jiný problém, promění se v psychologický problém. A ten chodí bez pozvání v nejrůznějších podobách...na požádání dodám podrobné popisy oněch problémů. Tak jen jestli sem někdy zajde někdo, kdo má aspoň občas stejné pocity, budu ráda, že v tom nejedu sama... pže to znáte..když vo něco jde, jste na to sám, i když to znají všichni...ale každý se to bojí před lidmi přiznat...