Babyshambels - Shotter's Nation

Svět je hrozný. Slýcháváme o tom každou chvíli. Můžeme mudrovat nad tím, proč je v Africe tolik chudoby (a během toho jíst nějakou evropskou dobrotu vyrobenou z dotovaných domácích surovin a tak ještě více chudobu prohloubit), můžeme nadávat jak je ve městech nedýchatelně (a každý den jezdit do města autem), nebo můžeme sprostě pokřikovat něco o politické kultuře a poslancích vůbec (a nejít k volbám). Neboli, můžete rozdávat radost, potěšení a zvrácené (příjemné) pocity všem okolo (a přitom brát heroin). Všichni hudební fanoušci si již totiž dávno zvykli na nedostižný standart přívalu kvalitní rozervanosti a melancholicko-rezignované nálady v podání Peta Dohertyho. Nová deska kapely bývalého frontmana The Libertines ve vás vyvolá asi takové pocity jako dvojice slov absťák - heroin. Kombinace splínu, touhy a zbytku byť jen minimální naděje na lepší zítřky. Můžete si ráno desku s chutí poslechnout a večer se procházet kanálama a nadávat si jestli jste to měli zapotřebí. To hrozivé na tom je, že když se s posledním vypětím všech sil dostanete k ránu ven, při pohledu na východ slunce a pro jiného uchvacující ranní paprsky, raději zapnete play a vše se opakuje znova. Je z vás v tu chvíli troska, krysy běhají okolo vás a nemají s vámi slitování, stejně jako tahle deska. Brodíte se po kolena v zapáchající vodě a přemýšlíte o smyslu existence.
Ale cítíte v tom něco zvláštního, něco neuchopitelně zvrhlého. Nevoní vám nakonec ty splašky? Opravdu se vám chce šplhat ven na denní světlo? A hlavně, má to konce? Zdá se že ne, a minimálně mě tahle deska zůstane hodně vysoko v listu nejhranějších. Má totiž zvláštní náboj. Vy při poslechu v metru jen sníte, a jediné co se vám negativního s největší pravděpodobností děje je, že míříte do práce.
Svět je hrozný (a vy obrátíte hlavu na druhou stranu, abyste nemuseli pouštět starého člověka sednout).

Jo, Pete, tohle se ti povedlo, jen nevím, jestli Kate Moss za ten návrat k fetování stojí (Is she more beautiful? Is she more beautiful then she?). Každopádně díky za ten nepřekonatelný riff v Side of Road a roztoužený refrén v Delivery. Hodně štěstí...

Fuck forever!