Jo, život...

Nadávat na existenci jsem nikdy neměl moc ve zvyku. Nicméně teď už mi to nedá. Posuďte sami. Přijde podzim a ejhle, udeří mrazy. Tak si člověk říká, než nasněží, to ještě potrvá, s lyžováním se nemá nikdy nic moc uspěchat, to je pak více utrpení než potěšení. Jenže jako na potvoru, nasněžilo hodně. Nojo, řeknete si, tak příští týden. To budou ještě krásně suché silnice, v pohodlíčku až ke sjezdovce. Je začátek listopadu. V půli týdne je už člověk značně natěšenej, všechno v hlavě naplánované, jen aby vydrželo dobré počasí. Co čert nechtěl, začalo sněžit, přidal se mráz, a vyrazit na letních pneumatikách by byl risk. Takže z výletu sešlo. Není problém to přeci nechat na jindy ne? Takže jsem trávil většinu času sledováním vysněžování svahů přes web kamerku.
Za další týden nadešel čas k odloženému plánu. -2°C, polojasno, čerstvě nasněženo, to přeci budou o víkendu ideální podmínky! Opět všechno rozplánováno, srdíčko natěšené, ale to bych nebyl já, aby v pátek nezačalo pršet! Tak tohle už je pro mou osobu značně rozladěnou trochu příliš. Nicméně, důležité je, zachovat chladnou hlavu! Dobrá tedy. Pouštím už úplně vykoukanou web kameru a sleduji předpověď. Aha! Teď sice inverze a déšť, ale příští týden mráz a spousta nového sněhu. Přímo závěje. No super, řekl jsem si, není důvodu výlet již tolikrát odložený, neodložit znovu, to mi snad musí dát každý zapravdu! Racionální uvažování, nemyslíte?
Takže další týden napjatého očekávání a těšení se. Mráz, stále mráz! Výborně! Pondělí. Meteorologové předpovídají mírné oteplení, ale stále pod bodem mrazu. Úterý, předpověď je opět mírnější, teploty těsně pod bodem mrazu. Středa. No tohle snad NE!! "O víkendu čekáme na horách krátkodobou oblevu". A poté opět sněžení a mráz. Tohle mi dělá někdo naschvál. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Ale na hory už se jede, příští týden by se ke konci stejně opět oteplilo. Risknu to. Nezbývá než nadávat a modlit se ke Krakonošovi, aby mi tam fouknul trochu toho arktického vzduchu.

Moravský červený

Nevim, do jaký míry je dobrý nebo špatný se sem svěřovat. Určitě všichni známe, co dokáže internet...udělat s něčím životem. Ale vzhledem k tomu, že nikoho nezajímám, nemám o svou pověst, nebo čest žádný strach. Poravdě ani nemám co psát. Jenom se občas vypovídat nemůže nikomu škodit. Jsou jistí lidé, kteří mě za má slova jistě odsoudí, ale většina věcí jde od deseti k pěti... Freud by mě poslal na výzkum. Mám divný sný, o kterejch se ani jemu nesnilo... Strach z daleké, ale hlavně blízké budoucnosti se mi zaryl do hluboko do podvědomí. Dřív pubertální dívčí komplexy se zaryly ještě hlouběji, přímo pod podvědomí. Moc dobře vědí, kdy udeřit hřebíček na hlavičku. Nemá cenu nad tim lamentovat, a to pouze v případ, že se umíte ovládat. Umíte si racionálně říct důvod, proč přeci nebudete blbnout. Jenomže tímto darem já neoplývám. Když přijde psychologický problém, změní se v sakra problém a když přijde jiný problém, promění se v psychologický problém. A ten chodí bez pozvání v nejrůznějších podobách...na požádání dodám podrobné popisy oněch problémů. Tak jen jestli sem někdy zajde někdo, kdo má aspoň občas stejné pocity, budu ráda, že v tom nejedu sama... pže to znáte..když vo něco jde, jste na to sám, i když to znají všichni...ale každý se to bojí před lidmi přiznat...

My dva a čas...

Něco o nás:) pikantnosti ze soukromí někdy jindy...

Japa to vzniklo

Ráda bych se ještě vrátila k tomu,proč to tady celý je a jek to vniklo ;)

Popelník na kolečkách

Aby bylo v hospodě co dělat, tak jsem pro vás, co se nudíte, navrhl popelník na kolečkách. S tímto prototypem si lze do omrzení hrát na desce stolu, posílat ho na druhý konec kamarádovi a podobně. Fantazii se meze nekladou. Tak trochu jsem si trochu hrál na designera-konstruktéra, ale paradoxní je, že to fungovat nebude ;o). Asi jsem k danému problému nepřistupoval dostatečně inženýrsky, a správně by to pracovalo jen kdyby to ložisko bylo uložený v kluzné vrstvě oleje. Jenže mastný šmouhy na stole asi nikdo nechce...no, tak mě čeká nějaké sofistikovanější řešení ;) Výkresovou dokumentaci na požádání dodám.

Depech Mode popelník

Heh, výsledek jednoho nápadu a mé usilovné práce ;)
Chystá se upgrade...

FonzTeeVee

Svět je pestřejší, než si myslíme. Nekteří jsou schopni tuto pestrost vidět. Nekteří jsou dokonce schopni tuto pestrost zaznamenat...naučme se dívat a žasnout ;] http://www.fonztv.nl/fastsite/html/index2.htm

Babyshambels - Shotter's Nation

Svět je hrozný. Slýcháváme o tom každou chvíli. Můžeme mudrovat nad tím, proč je v Africe tolik chudoby (a během toho jíst nějakou evropskou dobrotu vyrobenou z dotovaných domácích surovin a tak ještě více chudobu prohloubit), můžeme nadávat jak je ve městech nedýchatelně (a každý den jezdit do města autem), nebo můžeme sprostě pokřikovat něco o politické kultuře a poslancích vůbec (a nejít k volbám). Neboli, můžete rozdávat radost, potěšení a zvrácené (příjemné) pocity všem okolo (a přitom brát heroin). Všichni hudební fanoušci si již totiž dávno zvykli na nedostižný standart přívalu kvalitní rozervanosti a melancholicko-rezignované nálady v podání Peta Dohertyho. Nová deska kapely bývalého frontmana The Libertines ve vás vyvolá asi takové pocity jako dvojice slov absťák - heroin. Kombinace splínu, touhy a zbytku byť jen minimální naděje na lepší zítřky. Můžete si ráno desku s chutí poslechnout a večer se procházet kanálama a nadávat si jestli jste to měli zapotřebí. To hrozivé na tom je, že když se s posledním vypětím všech sil dostanete k ránu ven, při pohledu na východ slunce a pro jiného uchvacující ranní paprsky, raději zapnete play a vše se opakuje znova. Je z vás v tu chvíli troska, krysy běhají okolo vás a nemají s vámi slitování, stejně jako tahle deska. Brodíte se po kolena v zapáchající vodě a přemýšlíte o smyslu existence.
Ale cítíte v tom něco zvláštního, něco neuchopitelně zvrhlého. Nevoní vám nakonec ty splašky? Opravdu se vám chce šplhat ven na denní světlo? A hlavně, má to konce? Zdá se že ne, a minimálně mě tahle deska zůstane hodně vysoko v listu nejhranějších. Má totiž zvláštní náboj. Vy při poslechu v metru jen sníte, a jediné co se vám negativního s největší pravděpodobností děje je, že míříte do práce.
Svět je hrozný (a vy obrátíte hlavu na druhou stranu, abyste nemuseli pouštět starého člověka sednout).

Jo, Pete, tohle se ti povedlo, jen nevím, jestli Kate Moss za ten návrat k fetování stojí (Is she more beautiful? Is she more beautiful then she?). Každopádně díky za ten nepřekonatelný riff v Side of Road a roztoužený refrén v Delivery. Hodně štěstí...

Fuck forever!

Sedmnáctého

17. listopad je 321. den roku podle gregoriánského kalendáře (322. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 44 dní. 17. listopadu v roce 1980 poprvé v dějinách navštívila britská královna Alžběta II. na státní návštěvě ve Vatikánu Papeže. Téhož dne,ale roku 1962 se poprvé objevili Beatles na televizních obrazovkách. Opět sedmnáctého listopadu 1969 byl pro dopravu otevřen Suezský průplav, spojující Středozemní moře s Rudým. Zmiňovat, že se ve stejný den (v roce 2003) stal Arnie Kalifornským guvernérem už je trochu moc...Ve světě je tento den významným svátkem, který vznikl ve Velké Británii a nazývají ho dnem studenstva. Co je zvláštní, v socialistickém kalendáři se píše to samé. Osobně jsem ráda, že je u nás tento den pojat poněkud jinak. Už v názvu státního svátku je skryt důvod,proč tu vlastně můžeme dnes volně dýchat, každý sám. Nechci shazovat důležitost ostatních významných dnů, ale boj za demokracii a hlavně tedy svobodu, který byl po letech a letech útrap nakonec úspěšně završen ( ve státním, nebo ústavním měřítku) má pro společnost podle mého názoru nejvyšší význam. Po totalitě se sice slovo "svoboda" stalo téměř anarchií, jež si všichni dokazovali větou "teď už si můžeme dělat co chceme!", ale to se dělo pouze krátkodobě pod tíhou euforie z revoluce. Moderní demokracie a svoboda mají svá úskalí a problémy, nicméně je nutno říct, že dnes je míra svobody největší, jaké Západní civilizace dosáhla. Naštěstí. Ani si nechci představovat, co by bylo, kdyby...Vděk patří všem uvědomělým, kteří za pravdu o důležitosti svobody, bojovali a bojují.

Mám mě rád, nemá mě rád....

Docela napínavý příběh. Mluvím o plánované svatbě bývalého místopředsedy vlády. Nejdříve oznámil, že si svou novou, úžasně inteligentní a chápavou přítelkyni (je asi jediná v republice, promiň předsedo, máš to v životě těžké, nikdo tě nemá rád, viď?) rozhodně brát nebude. Pochopitelné. Zatloukat Zatlou...atd. Jenže pak mu to secvaklo! Vládní židličku mu sebrali, tak si nemá teď kde hrát, a nikdo sním nechce dělat rozhovory. Po pár probdělých a bezesných nocích se rozhodl minulou středu oznámit, že svatba tedy bude. Pochopitelné. To už jsme si všimli dávno, kam tvá ješitnost sahá Jirko. Ty bys kvůli mediální slávě nevydržel držet jazyk za zuby ani v případě vojenských tajemství (ne, teď nemluvím o radaru) . Až do této chvíle vcelku obyčejný, trapný příběh nabubřelého člověka, který chce dát světu najevo, že jsou ženy, které jeho fantasmagoricko populistické myšlenky chápou. Ba dokonce ho v nich utvrzují a podporují (pozn. nepotvrzeno). Jenže dnes se chudák Jirka novinářům "přiznal", že se nakonec svatba konat nebude. Prý na něj novináři moc tlačí. On -superbůh a ona - superparoubohyně, jsou zvyklí. Ale co rodina?
Při hlubším zamyšlení, bych hned z fleku doporučil Jirkovi, ať přidá svým pánům poradcům pořádnej balík peněz na přilepšenou. Hezky mu tu strategii vymysleli. Je to naprosto geniální. Nejdřív jsme ocenili Jirkovo lišáctví a inteligenci. To když se rozhodl zapírat. Poté jsme obdivovali jeho slušné vychování a že je to OPRAVDU láska až za hrob (och to charisma 120kg zpoceného člověka). Impozantní. Dílo dovršil dnes, kdy probudil v lidech lítost. A to hned několikrát. Vždyť on je to chudák, novináři a mediální masakr a humbuky ho nenechají na pokoji. Nemůže se ani oženit (občas bych v tvém případě, Jirko, spíše použil slovesa vdávat). Taková nespravedlnost!
Po těchto mediálních tanečcích už ho skoro nejde nemít rád. Tolik soucitných i obdivných citů v nás za celých 7 dní vyvolal. Nicméně...chudák paní Paroubková. Měsíc po rozvodu a Jiří jí takhle na veřejnosti vyvádí.
Jsem zvědavý na chvíli, kdy bude náš hvězdný super pár čekat potomka. (Nojo Jirko, Mirek je přeci jenom větší štramák, tak jsi pořád o krok za ním.)

P.S Původně jsem chtěl trochu parodovat některé lidi v mém okolí, protože řešení cizích partnerských problémů je na denním pořádku. Nevědět, jak jsou někteří lidé úžasní by byla tragédie, a nezáleží na tom jak se to dozvíme. Nevědět znamená hřích. Je naší povinností vědět. Hlavně ty informace, kterak se mají druzí dobře, resp. na sto procent lépe než my. Paroubku, máš co dohánět....

Pražská MHD, aneb vše je jinak...

Pražská MHD, nebo veřejná doprava vůbec je v současné době hodně diskutované a často zbytečně medializované téma. Vždyť každý "sockou" jezdí, takže všichni cestující jsou vlastně odborníky přes dopravu. Podle toho pak vypadají debaty na internetu a bohužel i některé dosti tendenční "odborné" články. Vše vypadá jako nekončící souboj mezi odpůrci a zastánci veřejné dopravy. Na obou stranách jsou jedinci s velmi extrémním názorem a jak to tak bývá, pravda je někde uprostřed. Na každém je pravdy trochu. Koho neštvou hlučné, agresivně neohleduplné a nevkusně nevzhledné SUV obludy a jiné potvory ve stísněném prostoru historického centra Prahy?Koho neuráží čoudící dálnice vedená přímo centrem města?Nad Žitnou otevřete na pul dne okno a můžete malovat. Jenže člověk si tak nějak zvykl. Opravdovou agresi a "nežitelnost" urbanisticky zdeformovaného města si člověk uvědomí až po příjezdu na tiché a klidné místo. Bohužel. Pražský občas snese všechno. Asi.

Na druhou stranu, i přes nabízenou alternativu v podobě MHD, je tu mnoho pádných argumentů z druhé strany. Čistota dopravních prostředků je otřesná, a to hlavně v okrajových částech Prahy, intervaly v některých případech značně poddimenzované (metro A,B), vůbec jízdní řád trpí základními nedostatky, za které by mne vyhodili od zkoušky hned v prvním ročníku (např souběžnost linek i v úplně jednoduchých případech je na katastrofické úrovni, během deseti minut vám třeba odjedou všechny linky jedoucí stejným směrem a pak pul hodiny nic - viz černý most), katastrofický stav vozového parku ostatních dopravců (vyjma DP) a hlavně, zoufalý stav infrastruktury, která tuhle je v dezolátním stavu a tamhle i dobře udržovaná nesplňuje kapacitní předpoklady dnešní poptávky ( nástupiště metra Florenc C je toho zářným příkladem). Ne všechno je však pozůstatek bolševismu. Proč deset let stará stanice Černý most je na rozpadnutí a o kilometr dál stanice Rajská zahrada vypadá téměř jako nová?

Odpovědí je mnoho, ale myslím že ta podstatná byla už zodpovězena v prvních větách. Chybí nám nejenom odborníci na slovo vzatí, ale hlavně lidé s chutí udělat něco pořádného, ne jenom aby se TO postavilo. Ale aby to to splňovalo účel i dlouho po tom co odjeli poslední stroje ze stavby a přijel první dopravní prostředek.

A na to že to jde, se stačí podívat do zahraničí ( o tom snad někdy příště). To se pak člověk musí smát, když někdo prohlásí, že pražská MHD je jedna z nejlepších na světě. Ano, MOHLA by být, ale nabídkou a kvalitou služeb cestujícím rozhodně není. Jenže to by opravdu každý člověk podílející se na výsledném produktu dopravy musel vědět, proč to dělá, jak to má dělat nejlépe a kdo ho alespoň z části opravdu platí.
Na obrázcích lze vidět, jak vypadá plně nízkopodlažní kolejové vozidlo pro hromadnou přepravu cestujících ve francouzskému městě Nancy (maximální snaha o pozitivní diskriminaci osobní automobilové dopravy ve prospěch MHD, cyklistů a chodců). Na dalším příkladu z francouzského města Mulhouse lze pak vidět mimo půvabných žlutých nízkopodlažních souprav, jak může vypadat křížení tramvajových tratí v městské zástavbě. V této koncepci v našich končinách naprosto nerealizovatelné. Zastaralé normy a hlavně jistá do sebezahleděnost místních inženýrů jsou toho jasnou příčinou. Jak by řekl ing.arch. Patrik Kotas - Rostou tam snad jiné stromy, mají tam jiný písek na beton a vypadají tam barvy jinak než u nás?

Tak a je to tu...

Fenomén jménem BLOG už se dotknul i mé osoby. Těžko říci, co z toho vzejde, ale v budoucnu bych zde rád publikoval záznamy o věcech, které mě zajímají, obohacují, fascinují či rozčilují (což je v mém případě velmi často).
Tak, a začínat se má pomalu, takže pro dnešek? Dost! ;)