Realita studentských dní

Člověk se v téhle zemi setkává s pokrytectvím dnes a denně. Někteří už se nad tím zřejmě naučili mávat rukou, já tedy zatím moc ne. Třeba už příště. No posuďte sami:
U nás na fakultě se v současné době konají volby do tzv. Akademického senátu. Do instituce umožňující jakousi zpětnou vazbu směrem k vedení fakulty, popřípadě univerzity. Volí se do tzv. malého a velkého senátu. Malý senát by měl reprezentovat názory studentů jednotlivých fakult, velký by pak měl řešit celo univerzitní problémy. Kandidáti do Akademického senátu se rekrutují z řad studentů a zaměstnanců školy. Myšlenka je to vskutku velkolepá a ušlechtilá. Jenže to by to nejdřív muselo fungovat tak, jak jsem to velkolepě popsal. Skutečnost totiž spíše odpovídá každodenní realitě byrokracie v naší republice.
Za celý můj studentský život, tedy za téměř čtyři roky, jsem o činnosti Akademického senátu neslyšel či nečetl ani slovo. Matně si pamatuji, že když jsem nastoupil do školy v prvním ročníku, zrovna probíhaly volby. Ale to šlo zcela mimo mě. Jednak jsem měl jiné starosti a hlavně jsem jako student prvního semestru postrádal právo volit. První trochu konkrétnější setkání jsem absolvoval letos v říjnu, kdy na jedné přednášce Ing. Zdeněk Říha, Ph.D toho času v senátu za zaměstnance fakulty působící, přirovnal Akademický senát k nějaké odborové organizaci, a zcela detailně a nepokrytě nám popsal její činnost. Za celé volební období se schůzky konaly zcela sporadicky a jediné trochu více řešené téma byla výše stipendií. Aneb všichni se starají jen o svůj dvoreček, a všechno úsilí směřuje jen k vlastním zájmům. A to vše zabalené v pokryteckém hávu zájmů VŠECH studentů. Mé ušlechtilé představy vzaly za své.
To by ještě nebylo tak překvapující a tragické. Bohužel letošní volby jsou úplnou fraškou. Kandidáti až na jednu světlou výjimku (s jejímž volebním programem se naneštěstí zrovna neztotožňuji) o sobě nedávají vědět, volební programy neexistují. Studenti, natož zaměstnanci fakulty se nechávají volit do senátu, a vlastně zřejmě ani nevědí proč. Nejdou nabídnout alternativu, nejdou hájit zájmy studentů, bořit zkostnatělý systém, pružně a za chodu alespoň ukazovat na problémy atd. Jednoduše se napíšou na kandidátku, nechají se zvolit od svých kamarádů a další čtyři roky o nich ani neuslyšíme. Jen jsem zatím nepřišel na jedinou motivaci, proč tedy kandidují. Jeden kolega mi řekl: "Chci se tam podívat". Ale podle čeho tedy student, co chce mít jisté zastání a reprezentaci jeho názorů alespoň teoreticky převeditelných do praxe, měl volit? Podle zvučnosti jména? Svého kamaráda?
Bohužel mám z většiny studentů pocit, že chtějí univerzitu odchodit, získat titul, a mít pokoj. Nezajímají se o to co by se dalo změnit, jak ulehčit život našim následovníkům atd. My si prostě zanadáváme, nějak daný problém obejdeme a jsme rádi že je splněno. To bohužel není můj styl, ale jsem v menšině a volby do senátu to jen potvrzují. Proto jsem hlasitým zastáncem školného. Až si "služby" od přednášejících a vedoucích projektů budeme platit, myslím že se snad najde určitá "politická" vůle stát si za svým a požadovat ochotu, ohleduplnost a hlavně KVALITU v našem vysokém učení. A akademický senát, který by toto věci měl požadovat zatím spíše vypadá na jakousi obdobu svazu socialistické mládeže, nebo nesmyslných a nezavděčitelných odborů.

P.S Jeden vysloužilý kolega, co úspěšně prošel 3mi školami u nás i v zahraničí prohlásil, že ČVUT je ještě v těchto ohledech na vysoké úrovni. A zkušenosti mých nejbližších to jen potvrzují. Takže vlastně můžu bejt rád za to co je. A už si konečně přestanu stěžovat, jsem přeci jenom student, a měl bych být spokojený s tím, co mi jsou ve škole OCHOTNÍ nabídnout.