...

...najednou jsem si přála,aby se něco stalo a já se ocitla na nějakém absolutním místě. Absolutní by bylo tím, že všude vyskytoval jen jeden pojem. Představuju si ho jako absolutní bílou. Všude jen zářivá bílá - bílé světlo. Podemnou, kolem mě, ze všech stran, jen ve mně ne. Sedla bych si a kladla tomu světlu otázky. Byla bych tam tak dlouho, dokud bych se nezbavila úplně všech otázek,co v sobě mám. Dokud bych nezapomněla na strach ze zítřejšího dne. Ptala bych se tak dlouho a tak zvědavě, dokud by mi bylo bílé světlo schopno odpovídat. Jeho odpovědi by mě postupně naplňovaly bílým světlem, až bych se stala součástí veškerého vědění, které obsahuje ono absolutní místo, splynula bych s ním. Byla bych bílé světlo a čekala bych, až se někdo začne ptát mě...