Kat a blázen

Text písně V+W+J. Tento příběh vystihoval nejen dobu před více než 70ti lety. Ale stále je aktuální i dnes. Satira na velká témata lidské společnosti totiž nezastará.

Ze starých pramenů kdysi kraloval,
stárý vetchý král.
Řečeného krále nikdo se nebál,
každý se mu smál.
Ať dělal co dělal,
lid se chechtal dál,
národ byl spokojen,
reptal jenom král.

Kat aby tohle spral sem blázen sám,
jak už vládnout mám?

Až teprv Baba Jága,
jak praví stará sága,
poradila královi,
jednim rázem,
že kdyby líp znal svůj lid,
věděl by co lid chce mít.
Vážnost, že mu dodá jen,
jen kat a blázen.
Král, že musí kata míti aby se lid bál.
Jen bláznovi dovoliti aby se mu smál.
Král se vrátil na svůj hrad,
poslech bábu a byl rád.
Od té doby panoval
Kat, Blázen a Král.

Pohádky vyčichly zapadnul i král
a svět dospěl dál.
Kdepak jsou ty časy kdy se národ smál,
kríze se nebál.
Jak ze všech domnění a jak ten čas letí,
žijem ve znamení kulturních století.
Dnes už lid nepozná koho se má bát
a komu se smát.

Z čista jasna kdese vzal upad nikdo tu se vzal,
křičel jak si předsevzal. Já chci vládu.
Nemluvil a jenom řval, co nedal to sliboval
ale na svá bedra vzal funkcí hromadu.
Prohlásil se za Krále za blázna za kata.
Takže vznikla situace značně napatá.
A tak z kata a blázna, vznikla hodnost svérázná.
Vylíhnul se nový tvor - blázen diktátor.

Když se Rusku daří...

...používá sílu. Aneb zajímavý rozhovor s ruským expertem na zahraniční a bezpečnostní politiku působícím od roku 2003 v britském Královském institutu mezinárodních vztahů (Chatham House) a na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO).
Pokud Vás zajímá politická a bezpečnostní situace v Rusku a jeho mezinárodní a energetická politika očištěná od propagandy a tendenčnosti výroků ruských generálů a politiků, čtěte. Není to nic náročného. Velmi zajímavé. Leč zas tak nepřekvapující.

http://hn.ihned.cz/c1-23136190-kdyz-se-rusku-dari-pouziva-silu

Foto: http://www.luko2.com/cestovani/info_rusko.htm

Černá hora

Pana Schwarzenberga si nelze jinak než stále více vážit! A to i přes to, že nám pochrupkává na billbordech ;). Je to jen důkaz, jak to vypadá, když je správný člověk na správném místě. Což se o některých dalších ministrech současných i minulých rozhodně nedá tvrdit...

Nebojme se vzepřít Rusku
Nešlo o vtip

A Lack of Freedom

Už pošesté sestavil historik David Wallechinsky ve spolupráci s organizacemi na ochranu lidských práv (Freedom House, Human Rights Watch, Amnesty International) pro americký magazín Parade žebříček dvaceti nejhorších diktátorů světa. Letos na pomyslném vrcholu stanul Kim Čong-Il - vůdce severokorejského režimu. Propaganda, persekuce, zatýkání, politické vraždy, nerespektování ani základních lidských práv i mezinárodních dohod, národní hospodářství v rozkladu, tragická ekonomická situace, většina lidí pod hranicí chudoby a absolutní nesvoboda. To vše stojí za vládou Kim Čong-Ila a celé bolševické strany. Je otázkou, co čeká obyvatele až tento režim padne. Myslím, že teprve až budou lidé zvyklí žít bez svobody rozhodování a ani intuitivně neznající pojem trh vystaveni nutnosti nést za své finance a životy úplnou odpovědnost, ukáže se teprve krutá deformace lidské mysli působením extrémně levicových zřízení.
Plných devět ostatních diktátorů vládne v Africe, osm v Asii a jeden v karibské oblasti (čerstvě "zvolený" Raúl Castro na Kubě). Většina režimů hlásá, či si vynucuje Komunismus (Kuba, Bělorusko, Severní Korea, Laos), nevhodné vykládání konzervativního islámského práva šarí´a -resp. obecněji náboženský fanatismus (Irán, Saúdská Arábie), klasický vojenský režim (Barma, Pakistán, Uzbekistán- ten obzvláště stojí za pozornost!, Etiopie, Čad, Rovníková Guinea) či kombinaci všeho (Čína, Sýrie, Eritrea, Egypt, Libye, Súdán, Svazijsko, Zimbabwe - 1/4 lidí už opustila od roku 1980 zemi, inflace dosahuje neuvěřitelných 8000%).
Diktátorských režimů je samozřejmě víc. Ať už těch rudých (Venezuela, Bolívie, větší část Afriky) nebo extrémně pravicových - nacionalistických (Putin - ten byl letos z dvacítky vyřazen, či snad George Bush?) či monarchistických (Thajsko) nebo fanaticky náboženských. Je pak asi na delší debatu, zda absolutní svoboda vůbec někde v současnosti existuje, či zda po ní opravdu lidé touží.

zdroj: http://www.parade.com/dictators/2008/

Ztráta opravdových hodnot

Před šedesáti lety se u nás odehrálo něco, co je pro současnou společnost jen těžko pochopitelné, natož uchopitelné. Zvláště pro mou generaci. Jen málokdo doopravdy dokáže přesně popsat, co se tenkrát za mrazivých dní stalo. To však není nic překvapujícího. Zatímco já při psaní těchto řádků sedím na balkóně v kalhotách z jůsej, tričku z jůkej, klapu do laptopu z východní Asie a chystám se jít debatovat do příjemné kavárny v centru Prahy narvané k prasknutí nově vydanými knihami, obyvatelé Československa čtyři roky po válce měli jiné starosti. Čtyři roky po válce, deset let po mnichovské "zradě" a 30 let po vymanění se z tři sta let dlouhé nadvlády a vzniku opravdu svobodné společnosti postavené na základních ideálech moderní doby. Mnozí se dnes domnívají, že základ únorového převratu se dá vypozorovat již v těch 300 letech mocenského útlaku českých zemí. Nedostatek opravdu domovské šlechty, malá schopnost sebeurčení, natož pak nějaká možnost seberealizace českého a slovenského obyvatelstva. Avšak, můžeme se považovat jen za oběť řetězce dějin? Za oběť pár populistických, mocichtivých a nemorálních jedinců? Za oběť neschopnosti jednat v mezních situacích? Za oběť absence výrazných osobností a vůdců nebo neschopnosti si je vybrat? Je opravdu pro české země typické heslo "o nás, bez nás"? Pokud by to byla pravda, lze ještě vůbec považovat český národ za svébytný? Pokud zapomeneme svojí minulost, budeme s největší pravděpodobností nuceni si jí prožít znovu. Odvěká pravda myslím stále platí, a je potřeba jí mít neustále na paměti.
Jak potom ale můžeme vlastními rozhodnutími dopustit účast na veřejném životě organizacím zastávající myšlenky a ideály směrů za nimiž stojí statisíce nebo v druhém případě desítky miliónů mrtvých. Režimy, potlačující základní lidské hodnoty, projevující se hrůznými výtvory propagandy, ničící svobodu vyjadřování, ať už na poli uměleckém, nebo veřejně-politickém.
Co myslíte, je lepší zakázat, nebo povolit a umožnit voliči se rozhodnout? Je to volba mezi skrytou hrozbou a jasným pojmenováním . Úcta patří všem, kteří tenkrát, 25.února sebrali odvahu, dokázali POJMENOVAT a nebáli se vzdorovat. Navzdory padesátileté, temné budoucnosti. A úcta patří i těm, kteří to dokáží i dnes.

Kapitalismus zhoubný

Huh, doporučuji jen pro otrlé povahy ;o)
http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1373&Itemid=89

P.S Nevynechte diskuzi!
P.P.S a zítra 17:00 Náměstí Jana Palacha! (ehm, Náměstí Krasoarmějců, pardon)

Freedom in China

Aby někdo nenabyl nějakého falešného dojmu o východní říši:
http://hn.ihned.cz/c1-23009970-cinska-hra-na-svobodna-media

Volba prezidenta s01e01

Tak a je po všem. Prozatím. Asi všichni tušíte o čem teď hodlám psát. Včera těsně po desáté hodině se ve Španělském sále na Pražském hradě sešli všichni zákonodárci (Poslanci a Senátoři), aby společně zvolili nového prezidenta České republiky. Sešlost to byla opravdu grandiózní. Kupa více či méně vhodně upravených a oblečených velkopánů (u některých jsem opravdu propadal naprostému zděšení s jakou úpravou svého zevnějšku na volbu vyrazili. Mezi nejvyššími představiteli je opravdu mnoho lidí bez špetky vkusu. Proč si nenechají tedy poradit, mi je záhadou) připomínala římský sněm pár let před naším letopočtem. Základní rozdíl byl však zřejmě v kultuře zasedání a vůbec celého vedení volby. Nevím, v době Říma jsem nežil, ale mám ten dojem, že za takovouto parodii na snahu o organizaci a demokratickou volbu, by zodpovědní jedinci propadli minimálně veřejnému lynčování!
Začnu u pana předsedy poslanecké sněmovny Vlčka. U člověka s bezedně nízkou schopností vedení, či jakéhokoliv samostatného rozhodování. A tak jsme včera neustále sledovali jeho naklánění na jednu či druhou stranu ke kolegům pro radu (k předsedovi senátu a místopředsedkyni poslanecké sněmovny) jak dále tedy pokračovat, stěžování si do mikrofonu (mikrofon byl zákeřně na straně diváků a snímal i to co nemělo být sejmuto) proč že to na něj Mirek tak křičí (chudinka, nevěděl si rady a on na něj ještě někdo tlačí) nebo naslouchání rad poslance Filipa, který se drze zvednul ze židle, udělal dobrých deset kroků za záda pana Vlčka a uprostřed Vlčkova organizačního projevu mu šeptal ouška : " Kašli na ně, vůbec je neposlouchej, ukonči to a hotovo!" No prostě parodie...
Je zajímavé vždycky sledovat, jak jeden chytrolín z řad poslanců (senátory pro tentokrát vynechme) použije cizí slovo, zřejmě aby vypadal ještě více váženě (místo toho, aby se nechal například ostříhat), a během chvíle už se skloňuje napříč politickým spektrem. Dnes i včera to bylo slovo obstrukce. Začínám být na něj alergický.
O pokrytectví mluvit snad ani nemá cenu. Zarážející byla spíše neznalost. A tak důrazný zastánce veřejné volby pan senátor Mejstřík (jakkoli si ho vážím) byl překvapen až po skončení celého hlasování, co že to tak veřejná volba vlastně obnáší. Že vůbec není volbou veřejnou pro voliče, ale spíše pro počítání svých oveček stranickými diktátory. Nepřehledný les rukou a skartované hlasovací záznamy hned po volbě vyvolávají snad ještě větší nedůvěru a spekulace než volba tajná.
Během těchto vypjatých hodin pak docházelo i k různým výkladům, co že to ta demokracie je. Tak třeba šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik poznamenal: "Známka o novém stylu, který spojuje, zní zvláštně pikantně v situaci, kdy 4 z 5 jsou pro veřejnou volbu. a ten pátý chce stmelovat. Při přijetí veřejné volby mohl být prezident zvolen už před 2 hodinami." Nějak nám pozapomněl, že politické subjekty mají také rozdílný počet zvolených zastupitelů. A tak jedna politická strana má deset a jiná sto zvolených zástupců. To by to dopadlo, kdyby každá strana měla jeden hlas.
Postupně nám pak dnes ráno odpadli tři politici ze zdravotních důvodů. Jak poznamenal psycholog, když se zhroutí politik, neunesl tíhu svého svědomí (spekulace). Také vzájemné obviňování nebylo výjimkou. Nutno podotknout, že to poslední, ohledně schůzky ministra Langra s jedním zkolabovaným poslancem křesťanských demokratů připomínala pomluvy Bratrstva kočičí pracky na Rychlé šípy. Čirou náhodou, šli dva poslanci ČSSD a jeden z nich zaslechl "Ano udělám to tak!" od zástupce KDU-ČSL a druhý "Dobře, zařídíme" od ministra Langera. Och! to jsou obvinění, dokonce i fotky mají! To bude komplot a spiknutí první kategorie! Jirko, udělej s tím něco! Nebojte se kluci, necháme to notářsky ověřit a půjde to k soudu! (takhle se to opravdu stalo a bylo to tak prezentováno).
Zajímavá je také známá pravda, že všechno se dá vyložit dvěma odporujícími se způsoby. Tak třeba zatímco ODS vysvětluje postupné zkolabování tří poslanců jako výsledek nátlaku ČSSD, aby oslabila tábor volící Václava Klause (což se nakonec povedlo), tak ČSSD (nebo spíše část prezentujícího se vedení) to vysvětluje úplně opačně, jako snahu ODS rozbít rovnováhu při hlasování, zmenšit celkový počet poslanců a opět tak ovlivnit volbu ve svůj prospěch.
Suma sumárum, dopadlo to tak, že budeme mít možnost celou taškařici sledovat ještě jednou. Odhadovat jak to dopadne nemá za žádných okolností cenu. Vždyť v třetím kole hlasování jeden poslanec místo zvednutí ruky mával svým medvídkem pro štěstí, druhý (pan poslanec Škromach) se při tom fotil (dávám jedničku za schopnost ironie a satiry), aby se pak mohl následně prokázat, že podpořil toho kandidáta, kterého Jirka nařídil a třetí zvednul ruku pro oba kandidáty. Mimochodem, ParouBack má okolo sebe asi opravdu schopný tým. Aby mu nikdo nemohl vyčítat nějaké diktátorství a dozorování, pověřil špinavou prací v tomto případě svojí kolegyni Kateřinu ze strany zelených a své dva horlivé ale přitom značně vulgární koně, pány Haška s Rathem, kteří se toho chopili s nemalou horlivostí. A Jiřík má čisté ruce. Ale zato upocenej xicht ;) (pardon)

Takže jediní vítězové jsou bohužel bolševici. Jejich klasická "politika". Žádné konstruktivní návrhy, žádné razantní činy a nepopulární, ale odvážné a čestné kroky. Jen v tichosti pozorovat, a být tím jazýčkem na misce vah DEMOKRACIE. Jak paradoxní. Při těchto příležitostech, před novináři a miliony diváků mají plno řečí o důstojnosti a svobodě, a na svých stranických sjezdech obhajují stalinistickou ideologií, znárodňování a bolševického ducha. Vynálezce koncentračních táborů, vrah a násilný podplacený revolucionář Vladimír Iljič by měl radost.
Co se ale divit, když mezi nimi sedí například bývalý vězeňský dozorce obvinění z bití politických vězňů, hodnostáři STB a ostatní patolízalové bývalého režimu všeho druhu.

Politika je složitá věc. Ale neklesejme na mysli. Thomas Jefferson byl zvolen až v 16 kole, při jednom projednávání o prezidentském kandidátovi obstrukce probíhali tak, že se 52 hodin četla Bible a v Itálii je běžné, že prezident je zvolen až po 21 volbě! Nevěřím na přehnané mýty o osobnostech, ale Masaryk se asi převrací v hrobě. Aneb slovy klasika, při pohledu na tu bandu upocenejch, obtloustlejch a příšerně upravenejch pitomců (čest výjimkám!) jsem nabyl dojmu, že nejhorší chyba lidstva nebylo slézt ze stromů, ale vůbec vylézt z vody!
Hawk.

Foto idnes.cz, ihned.cz, fotobazar.cz

Beneficence

Rád bych Vás upozornil, i když pro většinu z Vás asi pozdě, na zajímavý dokument o charitě. Jak se nakládá z vynaloženými prostředky na "pomoc" chudým..
Aneb, pořádat manifestace na podporu chudých, posílat ošacení, peníze, nedejbože jídlo, organizovat sbírky či megakoncerty?? Směšně, populisticky a pokrytecky alibistické! "Náplast na svědomí".

http://www.novinky.cz/tv-program/detail?id=8016831

"Realita světa je příliš složitá a nebezpečná, než aby v ní byl prostor pro naivitu sytých dětí Západu. Není důležité, zda na zájezdu v Káhiře poobědváte falafel nebo hamburger. Důležité je, jaké politiky volíte doma v Evropě. To Jihu pomůže nebo uškodí doopravdy. Chudé země potřebují otevřít plnohodnotný přístup na západní trhy, potřebují vzdělanou populaci, která jednak dokáže na ty trhy něco dodat, jednak si vynutí zlepšní domácích politických poměrů"
Petr Koubský, Ekonom č29, 19.7.-25.7. 2007

A hlavně, potřebují rychlou pomoc v akutních krizích:
http://zahranicni.ihned.cz/c1-22851870-kenu-zaplavily-po-vrazde-opozicniho-politika-dalsi-nepokoje

http://zahranicni.ihned.cz/c3-22848790-003000_d-nasili-trva-jiz-mesic-kena-vsak-neni-rwanda

Realita studentských dní

Člověk se v téhle zemi setkává s pokrytectvím dnes a denně. Někteří už se nad tím zřejmě naučili mávat rukou, já tedy zatím moc ne. Třeba už příště. No posuďte sami:
U nás na fakultě se v současné době konají volby do tzv. Akademického senátu. Do instituce umožňující jakousi zpětnou vazbu směrem k vedení fakulty, popřípadě univerzity. Volí se do tzv. malého a velkého senátu. Malý senát by měl reprezentovat názory studentů jednotlivých fakult, velký by pak měl řešit celo univerzitní problémy. Kandidáti do Akademického senátu se rekrutují z řad studentů a zaměstnanců školy. Myšlenka je to vskutku velkolepá a ušlechtilá. Jenže to by to nejdřív muselo fungovat tak, jak jsem to velkolepě popsal. Skutečnost totiž spíše odpovídá každodenní realitě byrokracie v naší republice.
Za celý můj studentský život, tedy za téměř čtyři roky, jsem o činnosti Akademického senátu neslyšel či nečetl ani slovo. Matně si pamatuji, že když jsem nastoupil do školy v prvním ročníku, zrovna probíhaly volby. Ale to šlo zcela mimo mě. Jednak jsem měl jiné starosti a hlavně jsem jako student prvního semestru postrádal právo volit. První trochu konkrétnější setkání jsem absolvoval letos v říjnu, kdy na jedné přednášce Ing. Zdeněk Říha, Ph.D toho času v senátu za zaměstnance fakulty působící, přirovnal Akademický senát k nějaké odborové organizaci, a zcela detailně a nepokrytě nám popsal její činnost. Za celé volební období se schůzky konaly zcela sporadicky a jediné trochu více řešené téma byla výše stipendií. Aneb všichni se starají jen o svůj dvoreček, a všechno úsilí směřuje jen k vlastním zájmům. A to vše zabalené v pokryteckém hávu zájmů VŠECH studentů. Mé ušlechtilé představy vzaly za své.
To by ještě nebylo tak překvapující a tragické. Bohužel letošní volby jsou úplnou fraškou. Kandidáti až na jednu světlou výjimku (s jejímž volebním programem se naneštěstí zrovna neztotožňuji) o sobě nedávají vědět, volební programy neexistují. Studenti, natož zaměstnanci fakulty se nechávají volit do senátu, a vlastně zřejmě ani nevědí proč. Nejdou nabídnout alternativu, nejdou hájit zájmy studentů, bořit zkostnatělý systém, pružně a za chodu alespoň ukazovat na problémy atd. Jednoduše se napíšou na kandidátku, nechají se zvolit od svých kamarádů a další čtyři roky o nich ani neuslyšíme. Jen jsem zatím nepřišel na jedinou motivaci, proč tedy kandidují. Jeden kolega mi řekl: "Chci se tam podívat". Ale podle čeho tedy student, co chce mít jisté zastání a reprezentaci jeho názorů alespoň teoreticky převeditelných do praxe, měl volit? Podle zvučnosti jména? Svého kamaráda?
Bohužel mám z většiny studentů pocit, že chtějí univerzitu odchodit, získat titul, a mít pokoj. Nezajímají se o to co by se dalo změnit, jak ulehčit život našim následovníkům atd. My si prostě zanadáváme, nějak daný problém obejdeme a jsme rádi že je splněno. To bohužel není můj styl, ale jsem v menšině a volby do senátu to jen potvrzují. Proto jsem hlasitým zastáncem školného. Až si "služby" od přednášejících a vedoucích projektů budeme platit, myslím že se snad najde určitá "politická" vůle stát si za svým a požadovat ochotu, ohleduplnost a hlavně KVALITU v našem vysokém učení. A akademický senát, který by toto věci měl požadovat zatím spíše vypadá na jakousi obdobu svazu socialistické mládeže, nebo nesmyslných a nezavděčitelných odborů.

P.S Jeden vysloužilý kolega, co úspěšně prošel 3mi školami u nás i v zahraničí prohlásil, že ČVUT je ještě v těchto ohledech na vysoké úrovni. A zkušenosti mých nejbližších to jen potvrzují. Takže vlastně můžu bejt rád za to co je. A už si konečně přestanu stěžovat, jsem přeci jenom student, a měl bych být spokojený s tím, co mi jsou ve škole OCHOTNÍ nabídnout.

Mám mě rád, nemá mě rád....

Docela napínavý příběh. Mluvím o plánované svatbě bývalého místopředsedy vlády. Nejdříve oznámil, že si svou novou, úžasně inteligentní a chápavou přítelkyni (je asi jediná v republice, promiň předsedo, máš to v životě těžké, nikdo tě nemá rád, viď?) rozhodně brát nebude. Pochopitelné. Zatloukat Zatlou...atd. Jenže pak mu to secvaklo! Vládní židličku mu sebrali, tak si nemá teď kde hrát, a nikdo sním nechce dělat rozhovory. Po pár probdělých a bezesných nocích se rozhodl minulou středu oznámit, že svatba tedy bude. Pochopitelné. To už jsme si všimli dávno, kam tvá ješitnost sahá Jirko. Ty bys kvůli mediální slávě nevydržel držet jazyk za zuby ani v případě vojenských tajemství (ne, teď nemluvím o radaru) . Až do této chvíle vcelku obyčejný, trapný příběh nabubřelého člověka, který chce dát světu najevo, že jsou ženy, které jeho fantasmagoricko populistické myšlenky chápou. Ba dokonce ho v nich utvrzují a podporují (pozn. nepotvrzeno). Jenže dnes se chudák Jirka novinářům "přiznal", že se nakonec svatba konat nebude. Prý na něj novináři moc tlačí. On -superbůh a ona - superparoubohyně, jsou zvyklí. Ale co rodina?
Při hlubším zamyšlení, bych hned z fleku doporučil Jirkovi, ať přidá svým pánům poradcům pořádnej balík peněz na přilepšenou. Hezky mu tu strategii vymysleli. Je to naprosto geniální. Nejdřív jsme ocenili Jirkovo lišáctví a inteligenci. To když se rozhodl zapírat. Poté jsme obdivovali jeho slušné vychování a že je to OPRAVDU láska až za hrob (och to charisma 120kg zpoceného člověka). Impozantní. Dílo dovršil dnes, kdy probudil v lidech lítost. A to hned několikrát. Vždyť on je to chudák, novináři a mediální masakr a humbuky ho nenechají na pokoji. Nemůže se ani oženit (občas bych v tvém případě, Jirko, spíše použil slovesa vdávat). Taková nespravedlnost!
Po těchto mediálních tanečcích už ho skoro nejde nemít rád. Tolik soucitných i obdivných citů v nás za celých 7 dní vyvolal. Nicméně...chudák paní Paroubková. Měsíc po rozvodu a Jiří jí takhle na veřejnosti vyvádí.
Jsem zvědavý na chvíli, kdy bude náš hvězdný super pár čekat potomka. (Nojo Jirko, Mirek je přeci jenom větší štramák, tak jsi pořád o krok za ním.)

P.S Původně jsem chtěl trochu parodovat některé lidi v mém okolí, protože řešení cizích partnerských problémů je na denním pořádku. Nevědět, jak jsou někteří lidé úžasní by byla tragédie, a nezáleží na tom jak se to dozvíme. Nevědět znamená hřích. Je naší povinností vědět. Hlavně ty informace, kterak se mají druzí dobře, resp. na sto procent lépe než my. Paroubku, máš co dohánět....