Pár hudebních novinek...

...které stojí za pozornost.

Elbow - The Seldom Seen Kid
Elbow je partička pro mě do nedávné doby ne příliš známá. Jasně, znal jsem jméno, pár zmínek jsem o ní také letmo přečetl. Přesto jsem se k ní dostal až s nově vydaným albem. A poznal, o co vše jsem přišel. Zvukově a melodicky fantastická muzika, která vás sice nedostane úplně hned na první poslech, nicméně už ten druhý (opravdu druhý) vám ukáže, jak moc se první poslech zapsal nevtíravě do vaší hudební duše. Atmosféra vás pohltí tak jak se na desky co Vám vyrazí dech, aniž byste to čekali, sluší a patří. Famózní zpracování, faózní aranže, neuvěřitelný cit pro harmonii a melodickou linku. Nebudu ani příliš fanouškovsky a nadšeně přehánět, pokud je zlehka přirovnám invencí a tím pravým hudebním sentimelem k největším peckám slavných Pink Floyd. Ano, je TO tam. Víc ,krom omýlání alba v přehrávači neustále dokola, netřeba dodávat. Jednoznačně nejlepší deska za poslední půl rok, možná i rok. Naposled mě takhle dostali s posledním albem Muse (ikdyž žánrově trochu jinde).

Foxboro Hottubs - Stop Drop And Roll
Aneb Green Day mě po delší době zaujali. Ano, čtete dobře. Pod tímto neznámým albem se přesně jak se dlouho před vydáním desky dlouho spekulovalo, skrývají staří známý zprofanovaní neo.punk.rock.emo týpci Green Day (názvy stylů uvedeny tak, jak v průběhu jejich kariéry byli zařazování do hudebních škatulek). No, nicméně je třeba dodat, že deska má co říci i nefanouškům původní formace. Ano, je tu sice silně cítit jejich původní nádech, ale zároveň přidali na syrovosti a hravosti. Výsledkem je pak velice zábavná a řekněme na to, v jaké části hudebního bussinesu se jinak GD vyskytují, "netradiční" a povedená deska. Nenáročná deska, která uplně hned neomrzí.

The Last Shadow Puppets - The Age Of The Understatement
Další neznámé jméno ukrývající indie-rockovou hvězdu v osobě frontmana kapely Arctic Monkeys - Alexe Turnera. Jeden by si myslel, že stejně jako v případě výše uvedené desky se bude jednat jen o jakýsi další derivát předchozích desek domovských kapel. Nicméně opak je pravdou. Krom výtečného přebalu, který přesně vystihuje celou atmosféru desky, se ještě před prvním poslechem můžete těšit na notnou dávku progrese. Koho by napadlo spojit své síly s bývalým dvorním skladatelem filmové hudby cyklů o Jamesi Bondovi? Ano, geniální. Skvělé, energií nabité smyčcové plochy, které vám připomenou stále živoucí slávu audio-vizuálního umění 60.let se proto snoubí s typicky britským minimalistickým soundem a "odláklých" vokálů. Můžete Arctic Monkeys považovat za trapnou indie-kytarovou rychlokvašku, ale na téhle desce najdete to pravé (B)ritské. Gentlemanství, sarkasmus i melancholie. Zlaté zbraně, výrazně namalované strahující slečny s nadýchanými účesy a neopakovatelný design všeho tehdejší doby. Tohle není retro! Tahle deska povýšila dnes tolik populární žánr někam dál.

The Raconteurs - Consolers of the Lonely
Jack White opět boduje! Velké YEAH chtělo by se zvolat. The Raconteurs mi byli vždy o malinkatý fous bližší než White Stripes a s touhle deskou to platí i dále. Zbytečně popisovat, nutné poslechnout! Zvukově se kapela více zpřístupnila, melodicky taktéž. Avšak i tahle deska má svá slabší místa, nicméně pro mě. Ony slabší místa bych tipl, že potencionální nové fnaoušky naopak zaujmou. Mám namysli možná až příliš prvoplánovité melodie některých "cajdáků". To mi úplně k téhle kapele nesedlo, jenže nezbejvá než respektovat Jackovo právo na vlastní seberealizaci. Pokud to tak cítí, sem s další podobnou deskou! Rip it up!

Colplay - Viva La Vida
Abych řekl, mě tedy novým albem britská superskupina spíša na prvních pár poslechů zklamala. Především prvoplánovitými klávesami (nechápu, jak se mohli dopustit totožných amatérských a naprosto neuměleckých chyb jako naši Sunflower Caravan - viz nějaký článek níže). Nevím, možná už vážně blbnu, ale z podobných durově laděných a neinvenčních klavírních ploch se mi zvedá žaludek. Ale nepopírám, že jinak je deska jistě kvalitní. Aranžérsky dostatečně různorodá nato, abych nad, promiňte, "zpraseným" klavírem dokázal přimhouřit oko. Jen nečekejte pecky předchozích alb. Deska je o poznání abstraktnější a rozhodně se v tvorbě Coldplay jedná o značný posun. Kritika je zatím, co jsem měl možnost číst, bez vyjímky velmi pozitivní. Ještě desce dám čas a uvidíme...